Japonsko: Nakupování v metropoli

Není snadné tomu odolat. A zavazadla, která si pak takový turista odváží domů, obvykle váží mnohem více, než je pro přepravu letadlem povoleno.

V Japonsku lze však nakupovat i jiné věci než dárkové předměty. Během doby, kdy muži pracují a nejsou doma, vyráží jejich manželky obhlédnout, co nového dorazilo do obchodních domů s módou. Odpoledne se k nim pak ještě přidávají teenageři, kterým skončila škola. Nákupní čtvrti tak praskají ve švech.  

Asi nejznámější obchodní dům v Tokiu stojí na Šibuje. Říká se mu Dům 109 a jsou zde umístěny desítky obchodů s tou nejrozmanitější módou, jakou si jen lze představit. Na jedné straně tu mají seriózní modely pro sekretářky a firemní pracovnice, na druhé straně je tu k mání i oblečení pro teenagery, nejrůznější street móda. Podíváte se doprava – obchod plný krajkovaných oblečků, třpytivých sukýnek s volánky a růžových střevíčků. Podíváte se doleva – černé kožené bundy pobité železnými cvoky, sukně s řetězy a těžké boty. A před každým obchodem dvě prodavačky na štaflích, které oblečené do modelů obchodu, ve kterém pracují, vykřikují do éteru, jaké zboží je zrovna ve slevě. A to pokud možno tak, aby překřičely prodavačky z vedlejšího obchodu. Možná si řeknete, že není možné, aby jednoho po pár minutách nakupování nerozbolela hlava, ale Japonky to zvládají na jedničku. Šmejdí mezi regály a euforicky vykřikují, když se jim povede ukořistit nějaký obzvláště hezký obleček. Občas mezi nimi lze zahlédnout nějakého zbloudilého muže, který se plouží za svou přítelkyní. Takovou podívanou by si člověk neměl nechat ujít, ani kdyby si ve výsledku nic nekoupil.

Ti, kteří berou nákupy vážně a potrpí si na luxusní značky, zase jistě neminou Ginzu, tokijskou čtvrť, která je svými luxusními obchody, drahými kavárnami a vysokými cenami vyhlášená. Sídlí-li japonská firma na Ginze, pak je třeba s ní počítat. Turista, který vystoupí na Ginze z metra a rozhlédne se kolem sebe, ihned cítí, že se ocitl na místě, kde si koupí kafe třikrát dráž než kdekoliv jinde. Byznysmeni, kteří jej míjí, chodí v na míru šitých oblecích, ženy se pyšní luxusními šperky. Ulice jsou plné obchodů prvotřídních světových značek a všechno se tak nějak leskne víc než normálně. Ulicemi projíždí červené taxíky a zapadlých, malých uliček je zde poskrovnu. Každý druhý člověk telefonuje. Ti, kteří netelefonují, se alespoň tváří důležitě. 

Pokud si plánujete koupit barevné oblečení, cédéčka s populární hudbou a plakáty japonských zpěváků, které byste pořídili třeba na Haradžuku, jste na Ginze špatně. Ale pokud si chcete užít chvilku luxusu a dát si kafe na jedné z nejdražších tříd na světě, pak byste lepší místo hledali jen těžko.

Turistům se dost často stává, že po příjezdu z Japonska vybalí z kufru předměty, které koupili v záchvatu nadšení z japonské kultury a které již nikdy nevytáhnou ze skříně. Co mezi takové věci patří? V první řadě kimono. Česká veřejnost rozhodně nereaguje na ženu oblečenou do kimona tak klidně, jako veřejnost japonská. (Na tradiční japonskou obuv reagují Češi lépe, protože jim připomíná žabky.) I dnes se turistovi v Japonsku celkem běžně může stát, že potká ženu, která kráčí oblečená právě do kimona. Ovšem pozor. Ve většině případů se nejedná o gejšu!

Druhá věc, která obvykle končí v zavazadlech, je průhledný, plastový deštník, který se v létě dá v Japonsku koupit na každém rohu, neboť tam často prší. Ovšem pozor! Na letišti si ostraha dost často myslí, že tyto deštníky nejsou nic jiného než smrtící zbraň, protože nejdou pořádně narvat do kufru. A pokud už si nekoupíte plastový deštník, určitě se zamilujete do nějakého krajkového paraplíčka, která Japonky nosí, aby se chránily před sluncem. A pokud vás nedostane ani deštník, ani paraplíčko, zaručeně si vás získá keramika, roztomilé peněženky ve tvaru kočičí hlavy, klobouky z rákosu, sušenky s mořskou řasou nebo alespoň čajová zmrzlina. Tu ale asi těžko povezete domů.

Text/foto: Anna Jarchovská