Japonsko: Přírodní symboly
Publikováno: 17.10.2012
Existují věci, na které jsou Japonci nesmírně pyšní. Vzhledem k tomu, že Japonsko po dlouhou dobu své historie neudržovalo téměř žádné kontakty s pevninou a vyvíjelo se tak v ústraní, vyvinul se zde krom specifické japonské kultury, zvyků a jazyka i určitý pocit vlastní výjimečnosti.
Můžeme to spatřit už ve zcela banální větě, která se často objevuje v učebnicích japonštiny: „V Japonsku se střídají čtyři roční období…“ Tuto pro nás úplně samozřejmou informaci Japonci nezapomínají zmínit téměř při každé diskuzi o počasí. Dokazují tím státům, které leží více na jihu, že pokud jde o počasí, tak Japonsku se nemůžou vyrovnat.
Ještě více než čtyř ročních dob, si potom cení hory Fudži. I pro mladé lidi, kteří jsou schopní se bavit o J-popu, japonské populární hudbě, a anime, představuje Fudži dobré téma pro navázání rozhovoru. Obdivují její krásu a sněhovou čepičku, chodí ji fotit. Pokud je hezké počasí, lze Fudži obdivovat i z ulic Tokia, většinou je však schovaná v mlze a smogu, který nad Tokiem vytváří jakousi šedou bublinu, která v noci způsobuje, že obloha chytá žlutavý odstín.
O kráse Fudži bylo v Japonsku napsáno mnoho básní a její podoba je zachycena například i na dřevotiscích ze sedmnáctého století. Rovněž inspirovala spisovatele divadelních her, jenž pojednávaly o společné sebevraždě milenců, kteří se pro odlišný původ nemohli vzít. Dodnes jsou k Fudži přivoláváni hasiči, aby z jejího kráteru vyprostili mrtvá těla nešťastně zamilovaných, kteří se rozhodli ukončit svůj život skokem do jejích útrob.
Veřejnost může na horu vyšplhat, lze to však pouze v letních měsících, kdy na jejím vršku neleží dva metry sněhu. Pokud se rozhodnete Fudži zdolat, je dobré vzít si na sebe opravdu teplé oblečení, čím výše se totiž dostanete, tím víc vám bude zima. Rovněž není dobré ji zlézat bez doprovodu. Řada lidí při výstupu kolabuje, převážně kvůli rychlé změně tlaku. Na Fudži se navíc leze v noci, aby turisté nebyli ochuzeni o východ slunce nad Tokiem, takže není těžké sejít z cesty, která se v půlce hory změní z pěšinky na rozdrcenou lávu. Podél trasy jsou pak postavené záchytné stanice, kde si lze odpočinou nebo si nad ránem dát nudlovou polévku. Přestože je cesta nahoru velmi únavná, výhled z vršku hory, opravdu stojí za to.
Dalším typickým symbolem japonské přírody jsou již zmiňované sakury - třešňové stromy, které sice nenesou ovoce, zato nádherně kvetou. Růžové kvítky se na sakurách udrží maximálně dva týdny. Čím rychleji odkvetou, tím pro Japonce lépe. Pravá krása je totiž podle nich pomíjivá. Když sakury začínají rozkvétat, celého Japonska se zmocní sakurové šílenství. Lidé chodí do parků na tzv. hanami - pikniky pod rozkvetlými stromy, ve večerních zprávách se čtrnáct dní vysílají informace o sakurové frontě. Stromy totiž nerozkvetou v celé zemi naráz, na severu rozkvétají později, proto je třeba zpravovat obyvatele o tom, jak je na tom jejich region. Nejkrásnější je potom Japonsko v kratinkém období hanafubuki, v překladu květinové vichřici, což je termín pro opadávání sakurových kvítků. V této době každým městem v Japonsku poletují drobounké okvětní lístky a všechno je pak, jak by řekli Japonci: „Totemo kirei“, opravdu krásné.
Text/foto: Anna Jarchovská
Souvisejicí články
Publikováno: 30.1.2015
Do třetice se podíváme do Japonska na další z jeho nejslavnějších hradů. V Macumoto, hlavním městě prefektury Nagano, se nachází hrad, pro jehož vzhled se mu přezdívá Vraní hrad. Poněkud neobvykle nestojí na žádné hoře, ani není obklopen řekami, ale leží na planině. Byl postaven v polovině 16. století, tedy v podobném období jako Ósacký hrad a opět v něm sehrála svoji úlohu postava Hideoši Tojotomiho.
Publikováno: 23.1.2015
Tento týden ještě zůstaneme na druhé straně naší planety, abychom se podívali do dalšího monumentálního japonského hradu.
Publikováno: 16.1.2015
Kdysi dávno jsme uveřejnili článek o jednom z největších japonských měst, Ósace. Na jeho konci jsme letmo zmínili i místní hrad, jehož plocha je pouze o něco málo menší než plocha Pražského hradu.
Publikováno: 7.10.2013
Když jsem v rámci pracovní cesty zavítala do Japonska, neměla jsem moc času na prohlídku památek. Byl mi ale dán jeden den bez práce k tomu, abych jej strávila v hlavním městě Japonska, Tokiu.
Publikováno: 30.9.2013
Když jsem se v rámci pracovní cesty dostala do Japonska, neměla jsem na jeho prohlídku příliš času. Bydlela a pracovala jsem v Jokohamě, ale nedaleké hlavní město, Tokio, jsem si rozhodně nemohla nechat ujít.
Publikováno: 23.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla v květnu tohoto roku, roku 2013, do Jokohamy, velkého přístavního města ležícího na pobřeží Tokijského zálivu. Již jsem si ve volné chvíli stačila prohlédnout pobřežní část Jokohamy, ale ze zbytku jsem zatím neviděla více než příjemný Jokohamský park.
Publikováno: 16.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla do Jokohamy, hlavního města japonské prefektury Kanagawa, které leží asi 30 kilometrů od Tokia na západním pobřeží Tokijského zálivu. Místo mých pracovních povinností bylo alokováno do krásné historické budovy Red Brick Wirehouse (Yokohama Akarenga Sōko), která stojí na pobřeží, hned vedle přístavu.
Publikováno: 8.3.2013
Jak vypadá jedno z největších a nejvýznamnějších měst?
Publikováno: 20.1.2013
Nedaleko jednoho z nejvýznamnějších tichomořských přístavů, japonského Nagasaki, se nachází jedno z nejpodivnějších míst světa - ostrov Hashima. Jaký byl osud jednoho z nejhustěji obydlených míst světa, které se dnes stalo pomníkem tisíců mrtvých horníků v uhelných dolech kdesi v jeho hlubinách.
Publikováno: 10.10.2012
Jak vypadá noční Tokio v pátek a v sobotu v noci? Úplně jinak než ve dne. Dokonce by se dalo říct, že se jedná o zcela jiné město. Ulice se rozzáří světly, nápisy a vývěsní tabule ožijí díky barevné záři neonových zářivek. Dívky si obléknou sukně o deset až patnáct čísel kratší než normálně, na obličej si nanesou vrstvu make-upu, nalepí si umělé řasy a vyrazí do klubů. Kam přesně?
Publikováno: 5.9.2012
Co si představíte, když se řekne japonské jídlo? Neznám člověka, který by si nepředstavil syrovou rybu a rýži. Řada lidí se mylně domnívá, že Japonci nic jiného než tyto dvě potraviny nejí. A představa týdnů strávených o syrové rybě a rýži je potom často donutí, aby si s sebou na cestu do Japonska přibalili uherák.
Publikováno: 22.8.2012
Tokijské metro, meziměstské vlaky, šinkanseny. Změť zastávek a tunelů, stovky stanic a tisíce Japonců, kteří se hemží mezi turnikety, nástupišti a vlaky. Při této představě turistům často nebývá do zpěvu.
Publikováno: 12.9.2012
Někteří z nás si myslí, že Japonci jaksi maskují své pocity, že je uzamykají kdesi hluboko v sobě. Že se jen neustále uklání a usmívají, že se chovají strojeně. Že jsou „naprogramovaní“, aby dobře a tvrdě pracovali pro svou firmu, rodinu a pro Japonsko. A že snad ani žádné pocity nemají.
Na to existuje jen jedna odpověď.
Publikováno: 15.8.2012
Tokio. Město, kde vedle sebe žijí školáci ve staromódních uniformách, vymóděné paničky, které tráví dopoledne v nákupních domech, po parcích a všemožných koutech města se poflakující mládež, skejťáci s barevnými vlasy, holky s umělými řasami a dvaceticentimetrovými podpatky, psíci navlečení do minikimon a samozřejmě všudypřítomní byznysmeni, takzvaní sararímani.
Publikováno: 19.9.2012
Při cestování po Japonsku se turista velmi snadno přimotá k řadě zvláštních či komických situací. Mezi ty nejklasičtější, které si zažije každý, patří samozřejmě zabloudění, čekání na vlak na koleji, která je zrušena, nebo rozčarování nad veřejnými toaletami.
Publikováno: 26.9.2012
Jaký je hlavní rozdíl mezi Japonskem a Českem? Překvapivě jedna z nejčastějších otázek, kterou slýchávám. Jako kdyby snad na ni existovala odpověď. Jak já s oblibou říkám, v Japonsku je všechno jiné. I vzduch je tam jiný, než ten, na který jsme zvyklí. A není to jen odlišný vzduch, co nám japonská příroda nabízí.
Publikováno: 29.8.2012
Snad každý turista, který v Japonsku vleze do obchodu se suvenýry, se musí hodně snažit, aby nevykoupil všechny předměty, které takový krámek nabízí. Lákají ho barevné vějíře, keramika, kimona, reprodukce tradičních japonských dřevořezů, tisíce předmětů s roztomilými vzorečky a samozřejmě všudypřítomná Hello Kitty.
Publikováno: 3.10.2012
Japonská historie není zrovna běžně diskutované téma. De facto se toho o ní mezi lidmi mnoho neví. Pokud se pokusíte zavést na ni řeč, většině lidí se vybaví události druhé světové války. Zbytek si vzpomene na samuraje, udatné bojovníky s katanou, samurajským mečem, a gejši, které jsou naneštěstí dodnes v podvědomí lidí zaškatulkované jako prostitutky.
