Kanárské ostrovy, Tenerife – východ slunce z vrcholu sopky Pico del Teide

Letní čtení vám přináší:

Brzy ráno jsme v městě Puerto de la Cruz nasedli na autobus a dojeli k dolní stanici lanovky pod sopkou. Lanovka nás během chvilky vyvezla do výšky 3 555 metrů, k horní stanici zvané La Rambleta. Odsud jsme se vydali nejprve na vyhlídku na sopečný kráter Pico Viejo, poté jsme se vrátili po stejné cestě ke stanici a pokračovali v cestě k vyhlídce La Fortaleza. Procházeli jsme kolem lávových soch v tmavých šedohnědých odstínech. Jakoby někdo mávl proutkem a zastavil čas ve chvíli, kdy sopka před staletími vybuchla.

Pak jsme začali klesat a otevřel se před námi výhled na oceán. Zanedlouho jsme spatřili stříšku horské chaty Refugio Altavista, ve které jsme hodlali přespat. Toto místo má jedinečnou atmosféru a je umístěno v srdci národního parku (ve výšce 3260 m n. m.) Můžete odsud při západu slunce sledovat obrovský kráter pradávné sopky a stín sopky Pico del Teide mizící v dáli oceánu. Pobyt v chatě má svá pevná pravidla: smíte zde přespat maximálně jednu noc a odejít musíte nejpozději v 7.30. Místnost na spaní se přitom otevírá až v 19.00, kuchyňka je nicméně přístupná od 17.00, takže si s sebou můžete vzít jídlo na ohřátí a uvařit si i čaj. V pět ráno jsme se si nasadili čelovky a vypravili se směrem na vrchol.

Na vrcholu jsme cítili síru a teplou páru, která stoupala z kráteru. Za malou chvilku už byly vidět první paprsky a vycházející slunce začalo postupně krajinu oblékat do barevných odstínů. Snad ještě více fascinující pohled byl z opačné strany kráteru, neboť se na oceánu zjevil stín sopky – údajně největší stín na světě s délkou přes 200 km. Na vrcholu jsme se nesměli zdržet dlouho, protože podmínkou vstupu bez povolení je, že se člověk musí vrátit k brance u horní stanice lanovky nejpozději do devíti ráno.

Nazpátek se můžete dostat buď jednoduše lanovkou, nebo můžete sejít pěšky dolů přes chatu Refugio Altavista a rozcestí Montaña Blanca k silnici, kde je i zastávka autobusu. Ve druhém případě si nezapomeňte s sebou vzít opravdu dostatek tekutin. Ty si můžete dokoupit v automatu v chatě, mějte s sebou proto nějaké mince. Také doporučuji opalovací krém a kvůli pražícímu slunci i pokrývku hlavy. Cesta dolů je strmá a nám se zdála být téměř nekonečná. Nohy nám klouzaly po sopečném prachu, ve kterém jsme nacházeli kousky černého sopečného skla – obsidiánu. Cestou je téměř neviditelná odbočka k ledové jeskyni Cueva del Hielo. Kolem oblasti Montaña Blanca leží tzv. Teidská vejce, což jsou obrovské, až pětimetrové útvary ztuhlé lávy, které vznikly při výbuchu sopky z tekoucí lávy (obdobně jako sněhové koule) či byly vymrštěny přímo z nitra sopky. Po celé zpáteční trase nebyl téměř žádný stín, jen slunce, okouzlující příroda a vyhaslá láva.

GPS: 28°16'20.7"N 16°38'32.2"W

Text a foto: Šárka Hylmarová