Kolumbie: starověká Santa Marta

Jarní čtení vám přináší:

Santa Marta leží na pobřeží Karibského moře, na břehu zálivu Santa Marta a také na úpatí pohoří Sierra Nevada, jehož vrcholy lze za jasného dne spatřit od pláže. Město bylo založeno v roce 1525 a je jedním z nejstarších měst Kolumbie. Má jen půl milionu obyvatel, proto je mnohem klidnější než Cartagena.

Navíc spousta turistů Santa Martou pouze projede a míří dál – do města Taganga nebo Parque Nacional Natural Tayrona. Přístav ve městě má být údajně nejhezčí v Kolumbii. Moře zde je přirozeně hluboké a jsou zde doky pro dlouhé lodě – jak nákladní, tak i výletní.

Je také místem posledního odpočinku Simona Bolívara a nachází se zde jeho muzeum. Bolívar se snažil spojit Latinskou Ameriku v jednu zemi a na pár let spojil Kolumbii, Venezuelu, Ekvádor a Panamu v jeden celek. V každém městě je tak po něm pojmenované některé náměstí (často to hlavní), ulice a nějaký ten pomník s jeho sochou. i zde je samozřejmě jeho socha, a to na náměstí Parque Simon Bolívar.

Dalším pěkným náměstím je Parque de los Novios, které bylo postaveno na počátku 20. století a vyznačuje se sochou generála Francisca de Paula Santandera a bustou dřívějšího prezidenta Manuela Murilla Tora. Výstavba nejstaršího bílého kostela s názvem Catedral de Santa Marta (Basílica Menor) byla dokončena až během války o nezávislost a nachází se zde ostatky zakladatele města Rodriga de Bastidas, španělského dobyvatele. Je po něm pojmenovaná i promenáda kolem pláže (El Malecón de Bastidas), kde se nachází sochy původního obyvatelstva, indiánů kmene Tairona. Šperkařské techniky tohoto indiánského kmene a jiné kulturní a historické dědictví můžete zhlédnout v Museo del Oro Tayrona. Muzeum bylo dokonce první postavenou budovou ve městě (v roce 1530). Původně budova sloužila jako vládní dům. Přezdívá se jí také celnice. a vstupné je zde dokonce zdarma.

Při procházce jsme měli v plánu jít se podívat na severní konec města, skalní masiv s názvem Punta Betin, odkud bychom měli pěkný výhled. Toto místo bylo dříve využíváno k obraně proti pirátským útokům. Místní dělníci nás ovšem posílají zpátky, že je to tam nebezpečné a mohl by nás tam někdo přepadnout. Nahoře se nachází Institut námořního a pobřežního výzkumu, ale lidi tam asi pěšky prostě nechodí a nikdo tam nějakou polní cestu nehlídá. Chvíli váháme, ale nakonec to radši vzdáváme. Jeden výhled nestojí za ukradený foťák nebo něco horšího.

Historické centrum Santa Marty si člověk projde za jeden den. Je tady samozřejmě spousta dalšího vyžití, dají se udělat výlety do okolí nebo navštívit národní park Tayrona, kde jsou krásné karibské pláže. Nebo si prostě jen užít místní pohodu, projít se při západu slunce po pláži, zajít si do nějaké dobré restaurace nebo se třeba pořádně pobavit večer v nějakém baru. V noci to tady samozřejmě pořádně žije.

My se po dvou odpočinkových dnech vydáváme dál – do města Girón. Pobyt u moře nám končí a čeká nás vnitrozemí Kolumbie. Zase uvidíme zvlněnou horskou krajinu. Když cestou projíždíme vesnicemi Cuatro Vientos a El Cruce, varuje nás řidič, že jsou to nebezpečná místa. Prý tady rozhodně nevystupovat a nezkoušet stopovat. Není tady totiž žádná policejní stanice a ani vojáci, tak tady bují drogové obchody a střílí se. Údajně i sami policisté se sem bojí.  A tak si říkám, že nás téměř každý den někdo varuje, kam nemáme chodit. i taková je prostě Kolumbie. po celém dnu stopování se dostáváme pouze do města Curumaní. a to až za tmy. u cesty najdeme první levnější hotel a už radši nikam nechodíme. Ale další den už se dostáváme do města Girón, dalšího koloniálního města na naší cestě.

GPS: