Konstanz a Husův dům

Najít Husův dům ve městě, jehož počet obyvatel je asi 80 000 (se satelity i na švýcarské straně aglomerace města čítá kolem 120 000 obyvatel), je jednodušší pro ty, kdo přijíždějí ze švýcarské strany. Na předměstí Kostnice totiž prochází státní hranice a na „švýcarské“ straně Rýna, resp. Bodamského jezera se nachází stará část (Altstadt) města Konstanz s většinou historických památek. Potom se stačí zorientovat podle nejbližší historické hrázděné městské brány (Schnetztor) a u ní odbočit na parkoviště u obchodního domu Karstadt na Augustiner Platz (mimochodem, podzemní parkoviště stojí za pozornost i z projekčního hlediska, aspoň u nás jsem podobné ještě neviděl).

Pokud vás nezláká nabídka obchodního domu, doporučuji projít parčíkem a přes nádvoří dojít k výstavní bohatě zdobené budově nové radnice. Zda jdete správně, vám napoví strom s dvojitým vzájemně propleteným kmenem, pod nímž se většinou fotografuje nějaký novomanželský pár.

Když se dostanete na jednu z rušných historických ulic, můžete se vydat z mírného kopce na historický rynek (Markstätte) a dále k železničnímu nádraží (i na něm je vyznačena německá a švýcarská část) a k Bodamskému jezeru. Kromě pohodového výhledu na širé vody jezera (Bodensee je třetí největší jezero v Evropě po Balatonu a Ženevském jezeře, jeho hloubka dosahuje až 250 m a tvoří hranici mezi Německem a Švýcarskem, krátký úsek pobřeží na východě patří i Rakousku) a bílé plachty na obzoru tam stojí za pozornost hlavně dvě pamětihodnosti. Mohutná budova s rudou střechou se nazývá Konzilgebäude (zkráceně Konzil) a jak název napovídá, právě zde se odehrávala část církevního koncilu na počátku 15. století – konkrétně jediná volba papeže v dějinách na sever od Alp a na německé půdě. Budova původně sloužila jako přístavní sklad obilí a jiného zboží a a též jako tržiště. Dnes je z ní hotel a restaurace.

K nejfotografovanějším novodobým památkám patří několikametrová plastika Imperia, která zobrazuje ženu, jež v rukách drží dvě malé postavy krále a papeže. Její autor se údajně inspiroval románem Honoré de Balzaca o vznešené konkubíně, jehož děj se odehrával právě v Konstanzi. Název románu jsem si nezapamatoval, vím však o jiném historickém románu, jehož děj se bezprostředně týká posledních týdnů života Mistra Jana z Husince a dalších historických souvislostí kostnického koncilu. Napsal ho MUDr. Antonín Polách, spisovatel vpravdě středoevropský (rodák z Nového Jičína po studiu medicíny pracoval v Košicích a Popradě a dnes žije v Rakousku), a nazval ho „Mezi císařem a papežem“.

Po stopách Mistra Jana

Než se vrátíme zpět k hrázděné bráně Schnetztor, u níž se Husův dům nachází, řekneme si ještě několik slov o názvu města. Nejstarší písemná zmínka pochází z 5. století našeho letopočtu, kdy se osada nazývala Constantia na počest římského císaře Konstantina, jehož vojska zde vedla boje s germánským kmenem Alemanů. Středověká němčina tento název později zkomolila a dala vznik slovanské Kostnici.  Název Kostnice vznikl také možná proto, že – jak uvádí dobové svědectví – po mučednické smrti nespálené kosti českého kněze holemi roztříštili na prach a s popelem vysypali na neznámém místě do řeky Rýn, aby po něm nezůstala žádná památka.

Už ve středověku to bylo bohaté centrum obchodu a také sídlo biskupa. Biskupský chrám Panny Marie, na mapách označený jako Münster (tak nazývají katedrály ve více německých městech), se ve skutečnosti jmenuje „Zu unserer lieben Frau“ a lze ho snadno najít podle impozantní věže (s údajně přístupnou vyhlídkou pro turisty). Hned u vchodu do chrámu poutník najde vyznačené místo, kde si údajně Jan Hus vyslechl ortel.

Z dalších městských věží kromě této nejvyšší stojí za pozornost bývalé městské brány, a především jedna z nich – Schnetztor. Právě k ní totiž vede typicky středověce křivolaká Hussenstrasse, tedy Husova ulice, a na jejím konci těsně před bránou se nachází cíl naší cesty – Husův dům. Údajně právě v něm, v podnájmu u chudé vdovy, strávil český kněz první tři týdny po příjezdu do Kostnice na podzim 1414. Potom ho uvrhli do žaláře v bývalém dominikánském klášteru (ten se nezachoval).

Zda je to skutečně tento dům, asi nikdo nepotvrdí přesně, neboť tak, jak se během století střídala období reformace a protireformace, tak se i připomínala, či zamlčovala vzpomínka na tuto osobnost. Až v 19. století mohli čeští krajané s podporou místních občanů umístnit velký kámen (Hussenstein) na místě před hradbami, kde se kdysi popravovalo a jež postupně obklopila zástavba rozrůstajícího se města, a také označit dům, v němž údajně český kněz pobýval. Po vzniku Československa tento dům odkoupilo konzorcium českých bank ve prospěch Společnosti Husova muzea, která se pak ujala jeho správy.

Dnešní podoba expozice je výsledkem rozsáhlé obnovy na přelomu milénia. Samotné muzeum neposkytuje příliš mnoho exponátů, jde spíše o pietní místo, které připomíná život a dílo Mistra a jeho odkaz současnosti. K samotnému popravišti je to z muzea asi kilometr daleko. Nejdříve musíte přejít rušnou okružní komunikaci Obere Laube a potom – nemáte-li průvodce – je potřeba se orientovat podle mapy na křižovatku ulic s příznačnými názvy Alten Graben a Zum Hussenstein. Kromě nápisu Johannes Hus s datem jeho popravy podobný nápis na druhé straně kamene připomíná, že na stejném místě na jaře 1416 popravili i Jeronýma Pražského.

Město a okolí

Kostnice, ležící v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko, je město bohaté na historické památky i na moderní atrakce. Z těch druhých uveďme například obrovské akvárium Sea Life Centrum s přírodovědným muzeem (Bodensee-Naturmuseum), dějiny města a okolí přibližují Archeologické a Rosgartenmuseum. Město má univerzitu, vlastní filharmonii, organizují se tu pravidelné kulturní festivaly (Bodenseefestival, letní Seenachtfest, Oktoberfest, Weihnachtsmarkt), jež téměř po celý rok oživují centrum i nábřeží.

Okolí města a Bodamského jezera nabízí množství cyklotras pohodovějšího í náročnějšího charakteru. Oblíbené jsou výlety na jezerní ostrovy Mainau a Reichenau, kde bývalé šlechtické sídlo, resp. klášter, obklopují vzácné zahrady, parky a přírodní rezervace, nebo k asi 60 km vzdáleným Rýnským vodopádům – Rheinfall (nejmohutnějším v Evropě). Ke zdejším atrakcím patří i výlety vzducholodí (slavný konstruktér Ferdinand von Zepellin se narodil v Konstanzi a továrnu na vzducholodě vybudoval v nedalekém Fridrichshafenu).

Text: Jiří Výborný

Foto: autor a Tourist-Information Konstanz