Maďarsko: Putování II. - v Budapešti se neztratíme II.

Stačí, když si v představě do míst, kde je Budínský hrad, dosadíte Pražský hrad, a máte pevný záchytný bod.

Místo sochy Svobody si nahraďte pražskou rozhlednu a hlavní ulici, která směřuje od nábřeží do nitra Peště, si představte jako Národní třídu prodlouženou až do třídy Na příkopech. Zde ovšem nekončí palácem U Hybernů, nýbrž nádražím Keleti palyaudvár (což se vyslovuje pajaudvár, ly se v maďarštině znamená vždy j). A ovšem - nevybočuje z ní vpravo žádné Václavské náměstí. Naopak vlevo od ní najdete náměstí řadu a přinejmenším to největší z nich si můžete představit jako Staroměstské. Pak už dost dobře zabloudit nemůžete, protože je nepravděpodobné, že byste se pouštěli daleko od centra do Újpestě, kde je změť ulic a uliček, jež si s kdysi okrajovými částmi Prahy nezadají.

Budapešť je vlastně dvojměstí, jedno město bylo Buda, druhé Pešť, i tady najdeme jistou podobnost s Prahou.

Buda je město starobylé, jako Hradčany a Malá Strana, skýtá nádherný prostor k prohlídce historických domků a posezení na Rybářské baště, zhruba v místech, kde je na Petříně podobně vyhlídková restaurace Nebozízek. Ale podobnost spočívá pouze v tom, že je odtud vidět dolů na město. Rybářská bašta je bohatě zdobená a působivá neogotická stavba, možná trochu kýčovitá, ale patří k uznávaným atrakcím. Skutečnou vůni maďarské historie nám poskytne procházka po várhegy (Hradním vrchu, gy vyslovujeme jako ď) a okolí až do Óbudy, čili staré Budy, a exkurze do obnovených hradních prostor, které byly ještě dlouho po válce poničeny. Je to úžasný zážitek pro každého, komu nevadí trochu stoupání do kopce. Domy v Óbudě jsou velmi dobře

restaurované a snad každý si zaslouží tabulku „müemlét“, tj. umělecká památka. Určitě si získá vaši pozornost Matyášův chrám, kde byli korunováni maďarští králové. Na této straně Dunaje byste asi neměli přehlédnout o hodně dál po proudu řeky (Dunaj ovšem teče opačným směrem než v Praze Vltava) starý a vysoce luxusní hotel Gellért, jenž se tak jmenuje podle kopce za sebou (gellért-hegy, zdejší obdoba Petřína), ale na oběd tam raději nechoďte.

Tento hotel mající v nejvyšším patře fantastické lázně a bazény hostil nejslavnější osobnosti světa a zůstává legendou i dnes, kdy v Budapešti vyrostala řad supermoderních hotelů světového střihu. Tomu však odpovídají i jeho ceny. Ale neměli bychom zapomenout, pokud nám to čas dovolí - z Óbudy stojí za to podívat se dolů blíž k Dunaji na římský amfiteátr, což je ovšem jiným směrem než Gellért.

Pesť můžeme srovnat s Novým Městem a Vinohrady dohromady, leží však celý v rovině a je proti Praze jaksi rozmáchnutější. Nalevo od Rákoczi út (pozor, cz se vyslovuje c, č se píše cs, naproti tomu, abychom to odbyli najednou, kupodivu s se píše maďarsky sz a písmeno s znamená š, takže jestli umíte polsky, nedejte se tím plést), když máte Dunaj za zády, je turisticky patrně nejzajímavější součást této aglomerace. Najdete tu vznosnou budovu Parlamentu, která vám ale nepřipomene Prahu, nýbrž Londýn, a vodítkem vám může být přímo od Rákoczi út proslavená Váci utca, která vždy byla a i dnes je střediskem módy, butiků a příjemných kavárniček - projít Váci utcou by si neměl odpustit ani turista, který není moc žhavý do muzeí a galerií.

Jakmile se dostanete na Vörösmárty tér (slova út, utca znamenají ulice, tér náměstí), jste v té nejlepší části Pešti a odtud naopak ti, kteří muzea a galerie milují, už do nich snadno trefí podle průvodce. K Parlamentu a zvlášť zajímavému Etnografickému muzeu pokračujete prostě rovně, až se dostanete opět k nábřeží. Ale než jdete dál, pokud jste labužníci na sladké, zastavíte se určitě ve světově proslulé cukrárně na Vörösmártyho náměstí. Hlouběji do Pešti proniknete, když se dáte po široké József Attila utce, potom trošku zpátky, a Deák tér pro vás bude orientačním bodem. Svou procházku vnitřní Peští pravděpodobně ukončíme na Károly körút, který nás, pokud po něm jdeme vpravo, vrátí kolem Velké synagogy spojené se židovským muzeem, jež stojí za prohlédnutí, zpátky na Rákoczi út.

Samozřejmě, mohli bychom pokračovat vlevo po Bajzy Zsilinsky út a když máme dost času, tak se zdejším ulicemi můžeme procházet takřka donekonečna. Uvědomíme si přitom rozlehlost metropole i její vznosnou obytnou zástavbu v této části, převážně vybudovanou na přelomu předminulého a minulého století. Avšak stejně zajímavé může být přejít Rákoczi út a dostat se trochu blíž k Dunaji na Egytem tér, kolem něhož se rozkládá kdysi nejprestižnější část města, tzv. belváros. Že nejsme v místech ledajakých, poznáme podle budov kolem sebe. Nebo naopak - procházkou v Bajzy-Zsilinsky út (ale velmi dlouhou, i když je tato třída plná obchodů, pamětihodností a ruchu) se vrátit k Dunaji a přes Margaretin most zajít na dva kilometry dlouhý Marnit-sziget, (který je cosi jako větší Žofín a Střelecký ostrov dohromady) na němž najdeme nádherné koupaliště s celoročně teplou vodou. Ve městě se dochovaly také čtyři staré turecké lázně z doby nadvlády Osmanské říše, Rudas, Rác, Király a Császár, stojí za to si je prohlédnout nebo je přímo navštívit. A mohli bychom...ledacos, například navštívit pozůstatky římského Aquinca, a jestliže tu jsme vlastním autem, udělat si krátký výlet do městečka szentendre, kam se dostaneme tak za patnáct minut a které je pastvou pro oči, navíc je tu hodně cenově příznivých penzionků. Právě vzhledem k ubytování to tudíž můžeme provést i zcela opačně - dojet přímo do Szentendre a odtud se po Dunaji lodí dopravit na nábřeží před Parlamentem. Možností je bezpočet, záleží na tom, jak dlouho tu budeme (a jestli poprvé, nebo půjde o opakovanou návštěvu, kdy můžeme hledat nové dojmy a podněty), záleží i na tom, co si vybereme v průvodci.

 Ale i kdybychom měli pro toto okouzlující město jen pouhý den, jedno bychom si neměli nechat ujít -  zajít si na kávičku na nějakou příjemnou zahrádku s výhledem na pouliční ruch nebo klidné náměstí. Prostě jen tak sedět a vstřebávát „do sebe“ tohle nádherné prostředí, v němž se propojuje majestátnost s intimitou, rušný život metropole s klidem. Zkušený cestovatel ví, že takováto půlhodinka mu v paměti vydrží nejdéle a že je svým způsobem nejzajímavější, ať jsme kdekoliv, v Paříži, Londýně, New Yorku či jinde. Je tomu tak i zde.

Text: O.a J.Chaloupka

Foto: Wikimedia Commons, Dezidor, Karelj, Uzo 19, č.2, č.3, č.4, č.5, misibasci, č.2, Sebb, Shane Lin, Csorfoly D