Maďarsko: Putování III. - stará místa, nové zážitky

Pro dnešního návštěvníka právě řada měst skýtá nesmírné potěšení a bezpočet prožitků, jakmile se v nich propleteme do centra přes narůstající předměstí, zamořená jako u nás skladišti, supermarkety, prodejnami aut a podobnými vymoženostmi 21. století. Většina historických center tvoří perly ukryté v této nepříliš vábné skořápce.

Vybudování dálnice na Budapešť, na kterou se napojíme z Bratislavy po přechodu hranic (kde už nejsou ani pasové kontroly, ani celníci), poněkud odsunulo z naší přímé dostupnosti město Györ, přes něž se dříve jezdilo. Česky se jmenovalo Ráb a kdysi bylo významným střediskem kraje, a to od doby Panonie. Pokud sem odbočíme dnes, musíme se dát vilovými čtvrtěmi a běžnou moderní zástavbou, abychom se dostali na Káptalan, kde najdeme biskupský palác s obytnou věží ze 13. století a poblíž ulice s měšťanskými domy i paláce. Za prohlídku stojí i chráněné barokní stavby na Széchenyi tér. Historickou atmosféru Györu si ale musíme doslova „najít“.

Jestliže nespěcháme přímo na Budapešť, nebo naopak, jestliže se chceme vracet od Balatonu, možná zajímavější pro nás bude dvojice měst v západní části země, a to Sopron a Szombathely. Sopron (možná nás tam bude GPS od hranic navigovat částečně přes Rakousko), leží v jakémsi výběžku Maďarska, takže pro mnoho návštěvníků znamená „zajížďku“. To ano. Ale kdo se k ní odhodlá, bude bohatě odměněn. Ve staré části se totiž dostane do několika ulic a náměstí, kde jako by se zastavil čas někdy v 17. století. Najdeme tu dům vedle domu skvosty staré architektury, naprosto nedotčené dalšími staletími - a když sem přijdeme k večeru a nechodí tu mnoho lidí, téměř čekáme, že potkáme dámy v šatech splývajících až na zem a pány s kordy u boku. Pod tímto dojmem si patrně zajedeme do nedalekého Sárváru podívat se na hradní zámek Nádasdy, případně na zdejší arborétum, tady bychom neměli spěchat. Szombathely vyrostlo na místě někdejšího římského města Samarie, založeném r. 43 př. Kr., a první část jeho názvu znamená sobotu, Szombat - v ten den se tu totiž kdysi konávaly trhy. Kdo má rád vykopávky, najde zde pozůstatky staré  2 000 let, ostatní upoutá Templom tér a okolí, o nedalekých lázních Bükfürdö tu ještě bude řeč později.

Další dvojice měst, jež asi neopomineme, tvoří malý Veszprém a daleko větší Székesfehérvár. Obě můžeme spojit cestou k Balatonu. Veszprém leží uprostřed pohoří Bakony (ny se čte ň) a je velice starý, nás v něm asi zaujme hrad, vybudovaný králem Štěpánem I. Jeho prohlídka nám však jinak mnoho hodin nezabere. Zato Székesfehérváru (česky Stoličnému Bělehradu) si vyhradíme času víc. Město založené již r. 972 Arpádem se stalo později biskupským sídlem a jedním z nejbohatších v zemi. Dodnes je to na něm vidět. Nejen biskupský palác, ale i řada chrámů, měšťanských domů a jiných staveb svědčí o tom, že toto město hrálo v maďarských dějinách významnou roli. A pokud je dobré počasí a nespěcháme, můžeme se v nedalekém jezeře Velence vykoupat.

V západní části země nalezneme ovšem zajímavých míst víc, ale v případě, že si to z Budapešti namíříme severovýchodním směrem, patrně nás uvidí Miskolc. Dnes tam vede z Újpestě velmi rychlá dálnice, takže žádný problém. Třetí největší město v zemi si zaslouží, abychom nespěchali. Patrně bychom si tu měli prohlédnout středověký hrad Diósgyör a gotický kostel na Avasu. Ale protože nejsme jen sběratelé historické paměti, zajedeme si v každém případě do termálních pramenů Miskolctapolca - což je bez nadsázky něco skutečně nezapomenutelného. Proplouváme tu teplou vodou mezi skalisky a jeskyněmi i s pohledem na oblohu a cítíme se jako v pohádkovém světě nebo ve filmu.

Cestou do Miskolce ovšem odbočíme alespoň na půl dne do Egeru, česky Jágru. A i ten, kdo nerad leze nahoru, si  nenechá ujít výstup na rozlehlý hrad, proslavený událostí, při níž egerské ženy shazováním nejrůznějších předmětů a vyléváním nejrůznějších (dovedeme si představit jakých) tekutin kdysi zahnaly Turky, proti nimž však bojovaly i s meči v ruce. Dnes je zejména pěší zóna v Egeru poklidné, pohodové místo k procházce a k posezení u dobrého jídla. Celoročně jsou tu také otevřeny tři ze šesti bazénů s termální vodou v městském parku.

Z Miskolce můžeme pokračovat i dál na východ - do Tokaje, střediska vinařské oblasti. To však by měl podniknout patrně jen oddaný ctitel vína. Tokaj je poměrně nevelké městečko, velmi úhledné, dnes však značně komercionalizované na prodej vína (maďarsky bór) zejména rakouským turistům, přičemž, jak tomu bývá, laik nakoupí nejen kvalitní několikaputnové tokajské, ale i předražený furmint v litrových plastikových lahvích. Je tu „sklípek“ vedle sklípku, ale ve skutečnosti jsou to jen prodejny pro rakouské autobusové zájezdy, jejichž řidiči mají provizi od toho, před kterým zastaví.

Na jednu cestu do Maďarska, tj. na jeden „prodloužený víkend“, je to i bez Budapešti víc než dost. Dokonce bychom řekli, že Miskolc a Eger by si zasloužily výpravu samostatnou, jestliže chceme plně vychutnat Miskolctapolcu. Ta sama a její neopakovatelné kouzlo vydá na celodenní pobyt.

Ještě nám hodně zbývá, ale nikdo nás nepopohání bičem a s vlastním vozem jsme svými pány. Chceme od své návštěvy víc než jen sledovat, jak nám přibývají kilometry na tachometru, a dojmy z jednotlivých míst by se nám snadno slily v jakousi nerozlišitelnou změť. Takže o jihovýchodní části této země příště, teď už jen malou poznámku ke stravování. Všude se najíte velmi dobře a poměrně levně i v „nezavedených“ restauracích, dokonce v malých bufetech. Ty neskýtají velké pohodlí a neoslní zařízením, ale na kvalitu jídla to (na rozdíl například od tuzemska) nemá obvykle žádný vliv, často naopak. V žádném případě byste si však neměli nechat ujít alespoň jednu halászcsardu libovolné cenové skupiny. Slovo „hal“ znamená rybu a nejíst v Maďarsku halászlé, typickou rybí polévku, je možná hřích, možná zločin, ale určitě škoda. Třeba s halászlé počkáme do Szegedu, kde se zdánlivě zrodila.

Text: J. Chaloupka

Foto: Wikimedia Commons, Civertan, Vadaro, uzo 19, č.2, Pan Peter12, Egresij, Dávid Nagy, Attila Král, Wiki05, Alensha, Heretiq, Kressi, Rkolarsky