Severní Makedonie III.: Ochridské jezero
Několikrát jsem mohla vidět, jak z bouřkového mraku v jedné části jezera padají cáry vody k hladině, zatímco v jiné části je klid a jezero přitom hraje snad všemi odstíny modré.
Ochridskému jezeru se říká perla Balkánu a ta přezdívka mi přijde trefná. Toto obdivuhodné jezero se rozkládá na ploše 348 km2, na délku měří 30 km a na šířku až 15 km. Leží v nadmořské výšce 695 m a nad ním se tyčí ze všech stran více než dva tisíce metrů vysoká pohoří, která mu dodávají na přitažlivosti a fotogeničnosti. Je to jezero tektonického původu, tedy ležící v tektonické depresi. Díky významné hloubce téměř 300 m se může pyšnit prvenstvím. Je nejhlubším jezerem Balkánského poloostrova. Je také hraničním jezerem, oddělujícím od sebe dva státy – Severní Makedonii a Albánii, přičemž Albánii patří přibližně 1/3 jeho pobřeží.
Voda v jezeře je až neuvěřitelně čistá. Průzračná je až do 22 metrů hloubky. Když jsem z lodi zkoumala, co všechno je vidět, neměla jsem ale moc štěstí – zahlédla jsem jenom několik malých rybiček. Bohužel jsem už neviděla ochridského pstruha, který je jedním z řady endemických druhů, žijících v tomto jezeře, starém 3 - 4 miliony let.
Zajímavostí je zásobování jezera vodou. Když opomenu vodu ze srážek, mluvím o přítocích. Ty totiž vedou svoji cestu podzemím přes krasový reliéf pohoří Galicica. Voda pochází z jiného jezera – jezera Prespanského, ležícího o skoro 150 metrů výš a stéká do něj podzemními, vápencovými dutinami. Pokud by nastalo opravdu extrémně dlouhé období sucha, mohlo by se stát, že Prespanské jezero dočista vyschne, zatímco Ochridské bude stále plné vody.
Když jsem trávila čas na březích jezera, byla bych se v něm taky ráda vykoupala. Zapomněla jsem si ale plavky a nebylo moc vhodné při mojí pracovní cestě odhodit zábrany a vykoupat se bez nich. Ani teplota vody ještě na konci května nebyla tak docela ideální. Subjektivním odhadem bych ji tipla na takových 16 °C, možná o malinko víc. V létě se teplota jezerní vody pohybuje mezi 18 až 24 °C, což už je přeci jenom o něco přívětivější. Alespoň nohy jsem ale do Ochridu několikrát ponořila a musím přiznat, že mi to udělalo opravdu dobře.
Nemůžu říct, že bych na jezeře zaregistrovala rušný lodní provoz. Nějaký ale přeci jenom je. Zpozorovat se dají jak větší výletní lodě, tak malé plechové loďky, kterých jsem zahlédla velké množství hlavně na březích podél jezera. Viděla jsem je pak i „zaparkované“ u domků ve svahu pohoří Galicica. Měly různé barvy, z nichž nejvíc se mi líbila kombinace bílé s námořnickou modří. Právě na takovéto loďce by se mi bylo líbilo vyrazit, ovšem ani na výletní lodi, na které jsem měla to štěstí pobýt celkem něco přes hodinu, po cestě ke kostelu Sv. Nauma a zpět, to nebylo vůbec k zahození.
Ochridské jezero je zkrátka klenot Severní Makedonie. Proto se do jeho letovisek, především do stejnojmenného města, sjíždí makedonští, ale třeba i němečtí turisté, jako by jeli k moři. Tak také já jsem si užívala plnými doušky nadzemskou pohodu, jež z něj sálá.
GPS: 41°06'39.8"N 20°47'19.2"E
Text a foto: Kristýna Bartůňková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek