Maroko: Kouzlo orientu II – uličky ve Fezu
Zastavíme na výborný oběd v Meknesu. Naše restaurace je v pohádkově krásném arabském domě. Člověk si tady připadá jako v muzeu. Cedrové vyřezávané stropy, štukatura, terásky, nádvoří, modře malované kachličky, jako byste se ocitli v pohádce. A po obědě projíždíme městem kolem brány popsané kaligrafickým písmem, kde stojí: „Jsem šťastná brána, protože zde mohu přivítat příslušníky mnoha národů, lidi z různých zemí.“ Však zde odjakživa bydleli pospolu Židé, Arabové, Berbeři i další menšiny v míru a pohodě. Brána je dalším svědectvím špičkového umění maurských architektů.
Teď nám zbývá posledních 60 km a přijíždíme po bulváru Hasana II. na vyhlídku na staré město Fez. Je zde přes 200 mešit, 25 synagog a 15 kostelů. Velmi tolerantní město. Dnes je město rozděleno na čtyři části. Jedeme tedy k té nejstarší části, která vypadá jako obrovské mraveniště. Místní tradiční domy se nazývají rijády, je jich tu 8 000. Tato čtvrť je zapsaná na seznamu UNESCO od r. 1978. Uprostřed vyniká zelená střecha nejstarší univerzity na světě, založené roku 802 muslimskou ženou Fatimou. Čtvrť vždy přitahovala básníky, hudebníky a intelektuály. Na této univerzitě dokonce studoval Maimonides, který se později stal lékařem a filozofem na dvoře sultána Saladina v Egyptě. Usadili se zde i maurští řemeslníci prchající před křesťanskou reconquistou z Andalusie.
Město bylo pro život muslimské společnosti vším. Lidé se zde denně potkávali na pěti důležitých místech. V hamamu, u pekaře, u fontány, v mešitě a v medrese. Uličky byly velmi úzké a domy hodně blízko u sebe, a tak tu býval i v těch největších vedrech příjemný stín. Současný král se snaží pro své poddané vystavět nová obydlí s veškerým standardem moderního života, ale tím se také ztrácí ta původní myšlenka soužití muslimů. Dřív sousedé věděli, kdo má dost a kdo má nedostatek. Potkávali se přeci při koupeli v hamamu, při nabírání vody u studny, u pekaře při nákupu chleba na každý den a také každý pátek v mešitě a při studiích v medrese. Teď když se lidé přestěhují do „civilizovaných“ obydlí, bude jejich život stejně izolovaný jako v Evropě.
Ve Fezu je přes 9 000 uliček a zboží dopravují oslíci. Jsou tu uličky, kde se prodává zlato, uličky s hrnci, další s hedvábím z aloe, s kovovými výrobky, s kadidlem – to když se blížíme k hrobce zakladatele města Idrisovi II. Jeho tatínek Idris I. přišel jako první Arab na území Maroka a přinesl s sebou Islám. Byl totiž pokrevním příbuzným proroka Mohameda. A jelikož byli místní obyvatelé Berbeři, tak si je velmi naklonil, když se oženil s berberskou ženou. Jeho království velmi vzkvétalo a to pobuřovalo jeho současníka v Bagdádu – mocného Al Rašída. To je přesně ten krutý král z Pohádek tisíce a jedné noci, který zabíjel každou ženu, se kterou měl poměr. Z toho bloudění v uličkách mi jde hlava kolem. Trhy byly vždy záměrně stavěny z křivolakých uliček, aby byl zákazník zmaten a zabloudil, čímž také stráví v souku mnohem více času a tedy také více utratí.
Návštěva města by nebyla kompletní bez prohlídky jedné ze 400 koželužen, kde se stále tradiční metodou zpracovává kůže. Postup uvidíme úplně od začátku a jen díky větvičce aromatické máty, kterou si držíme u nosu, se dá přežít ten smrad. Tak silný čichový vjem prostě nikdy jindy ani nikde jinde nezažijete. Nahoře na terase vidíme kádě a v každé z nich probíhá konkrétní postup zpracovávání.
Text: Sylvie Halouzková
Foto: Sylvie Halouzková, Wikimedia Commons: Michal Osmenda
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek