Maskarény, Rodrigues: divoká krása Indického oceánu
Řeč je o ostrově Rodrigues. Na mapě světa hledejte zanedbatelnou tečku uprostřed podmanivé modři teplého Indického oceánu, nejmenší ostrov půvabných Maskarén. Průměrně zdatný běžec ho celý oběhne asi do tří hodin. Ta tečka má ve skutečnosti 18 km na délku, 8 km na šířku a je domovem 40 000 lidí. Oficiálně spadá pod mnohem známější 600 kilometrů vzdálený Mauricius, s nímž dohromady tvoří Mauricijskou republiku. Místní obyvatelé (kreolové afrického nebo indického původu a římskokatolického vyznání) jsou nesmírně hrdí na správní autonomii svého domova.
Nicméně pokud byste od cesty na Rodrigues očekávali wow efekt Maurcia, oplývajícího západním komfortem luxusních resortů, raději sem nejezděte, byli byste zbytečně zklamaní. Rodrigues má s Mauriciem totiž společného jen málo. Ano, najdete tady nádherné pláže, ale cesta k nim je stejně složitá jako historie ostrova.
Ten v roce 1528 objevil portugalský mořeplavec Diego Rodrigues, aby jej v 18. století kolonizovali Francouzi a po nich na počátku 19. století Angličané (právě díky tomu se tady bez problémů domluvíte francouzsky a anglicky téměř s každým z domácích). Když chcete dosáhnout těch nejkrásnějších tyrkysových zátok lemovaných cukrovým pískem, jako je třeba Ústřicová zátoka, musíte nejdřív překonat ostré vyprahlé tufové skály bičované větrem. Celý ostrov je velmi suchý a pokusy o rozvoj zemědělství tady nelítostně pohřbívá půdní eroze.
Rozhodnete-li se přijet na Rodrigues, budete jedním z pouhých 55 000 turistů, kteří sem ročně zavítají. Většina turistů sem jezdí za větrem. Díky plným třem stům větrných dní v roce je totiž Rodrigues bezkonkurenčně nejlepším místem pro kitesurfing na světě a v červnu se tady dokonce koná festival věnovaný tomuto stále vyhledávanějšímu sportu.
Rodrigues toho ovšem může nabídnout mnohem víc. Když tady budete, rozhodně nesmíte vynechat návštěvu přírodní rezervace Francoise Leguata s gigantickými želvami, které ještě relativně nedávno obývaly celý ostrov. Dostanete se tady těmto ušlechtilým starým velikánům na dotek blízko. Dozvíte se třeba i to, jak snadno na první pohled poznat samce od samice a díky přísně udržované původní divoké vegetaci dostanete možnost nahlédnout také do podoby ostrova, jaký byl před třemi sty lety.
Typickým obrazem ostrova jsou nízká vesnická stavení s venku nataženými šňůrami ověšenými sušícími se chobotnicemi s chapadly vlajícími ve větru. Ty jsou tady totiž velmi populární pochoutkou a tvoří zásadní složku jídelníčku ostrovanů. Místní vody jsou na chobotnice nezvykle bohaté a možná vás trochu překvapí, že jejich výlov v zátokách nejčastěji obstarávají ženy. Z čerstvých chobotnic si tu nejčastěji dáte kari a zapijete ho kyselým hnědým tamarindovým džusem, ovšem žádný velký gurmánský zážitek nečekejte. Ale zpátky k tomu typickému obrázku.
Po pár hodinách na ostrově přestanete počítat kozy, jsou tady totiž prostě všude. Rodrigues funguje jako taková malá zásobovací chovná stanice Mauricia. Hlavní obživou místních je právě chov koz a dalších domácích zvířat pro prodej na bohatý a turisty milovaný Mauricius, kde se masná zvířata kvůli zachování zeleného prostředí a přitažlivosti krajiny téměř nechovají. Jen pro představu o místním životním standardu – vychovat jednu kozu do prodejního stavu trvá zhruba osm měsíců a výkupní cena se pohybuje kolem padesáti eur.
Pokud jde o ubytování, na ostrově najdete celkem slušné hotely za přijatelnou cenu. Postupně už se sem vkrádá i luxus, ovšem obvykle spravovaný evropskými přistěhovalci. Možná je to dáno maličkou rozlohou ostrova, díky níž se tady nic neutají, možná nebývale přátelskou a otevřenou povahou místních, každopádně je tu nulová kriminalita, takže se nemusíte ničeho bát.
Izolace ostrova způsobila i to, že je Rodrigues v podstatě živoucím muzeem fascinující kreolské kultury, která tady není uměle udržovaná pro davy turistů, ale skutečně živá. Jejím nejtypičtějším projevem je temperamentní tanec Sega, se kterým se setkáte, i kdybyste nechtěli – je to prostě místní kulturní bohatství a Rodriguesané vás ho rádi naučí.
Hlavním městem ostrova je Port Mathurin, přístav, který je v podstatě rušná vesnice. Úzké uličky jsou tady lemované malými hospůdkami, kde si můžete dát talíř kari s výhledem na moře nebo si poslechnout vyprávění starých rybářů. Vlny kolem ostrova ovšem kromě rybářských extra kousků ukrývají třeba i romantické vraky lodí. Tím nejslavnějším je britská loď Trio, která tady ztroskotala roku 1846 při své plavbě z Kalkaty. Sen každého potápěče.
Pod hladinou ovšem čekají na objevení dychtivými dobrodruhy i přírodní zázraky podmořského života, na které tady narazíte už v hloubce od patnácti metrů. Mezi hlavní lákadla patří mořské želvy carangues, pestrobarevné tropické rybky a korálové zahrady. A jestli je pro vás potápění málo adrenalinové, zamiřte na sever ostrova do Montagne Malgache, kde vás čeká téměř půlkilometrová jízda na zipline (ocelové lano) mezi dvěma okraji propasti hluboké více než 100 metrů. Trochu jiná dimenze tropického vzrušení s výhledem na oceán.
GPS: 19°40'42.0"S 63°25'40.2"E
Text a foto: Jitka Volnerová
Diskuze u článku (0) |