Mexiko, Bacalar – město i stejnojmenné jezero

Nacházíme se teď ve městě Felipe Carrillo Puerto. Silný déšť vyhnal lidi z ulic a nás také. Rychlý déšť ale příjemně osvěží vyprahlý vzduch v ulicích a pokropí nahřátý asfalt. Využijeme tento čas k návštěvě mexického rychlého občerstvení a dáváme si místní empanady, které jsou snad nejlepší, co jsem za celou cestu Mexikem měl. Projdeme přes malé náměstí u autobusového nádraží a do Bacalaru dojedeme už autobusem.

Historie Bacalaru sahá až do předkolumbovské éry. Město Bacalar založili Mayové u Laguna de los Siete Colores, ale pro Španěly nebylo těžké tehdejší Bakhalal dobýt. Útoky pirátů v osmnáctém století vedly k rozhodnutí opevnit město, a tak byla v roce 1733 vybudována pevnost San Felipe de Bacalar.

Opevněné město prosperovalo a v roce 1848 mělo na pět tisíc obyvatel, než přišla kastovní válka. Mayové se bouřili proti mexické vládě a jejich prvním cílem byl Bacalar. Populace byla napadena a zničena a lidé uprchli do britských kolonií v Hondurasu. Obrat nastal v roce 1902, kdy se podařilo přimět mayské indiány k uznání vlády republiky, populace v Bacalaru tak začala opět růst. V roce 2007 byl Bacalar dokonce oficiálně jmenován magickým městem.

Najít v Bacalaru nějaký hotel nebo kemp nám dává zabrat. Je to tu dost drahé a rozlehlé, takže než něco najdeme, jsme nachození. Skončíme nakonec u jednoho hostelu, kde si můžeme rozdělat stan. Hostel je přímo u jezera, což oceňujeme při krásných západech slunce. Na druhou stranu je tady večer hrozně komárů.

Výhodou kempu je, že si můžeme půjčit zdarma kajak a projet se na jezeru. A jediné mínus bylo, že jsme si s sebou nevzali foťák ani kameru, protože projet se na kajaku po jezeru Sedmi barev je opravdu úžasný zážitek. Jak už sám název napovídá, laguna má sedm různých odstínu modré. To má na svědomí kontrast půdy na dně jezera, měnící se hloubka a intenzita, se kterou absorbuje sluneční paprsky. Do toho všeho kontrastuje svěží vegetace a zpěv ptáků.

Bacalar je takové poklidné město, takže se jdeme i navečer projít, najíme se v restauraci, prohlédneme si pevnost San Felipe a za tmy se vracíme zpět.

A probdíme téměř celou noc, protože v hostelu je venkovní party a hudba hraje nahlas snad až do čtyř do rána. Trochu nám to zkazilo dojem tohoto krásného a poklidného místa, ale tak už to v Mexiku (a nejen Mexiku) bývá. Lidé se zde rádi baví, ať už místní, nebo právě cizinci v hostelech. Nás čekají další mayské ruiny, tak vzhůru za nimi.

GPS: 18°40'39.0"N 88°23'16.9"W

Text a foto: Tomáš Novák