Mexiko, Mexico City - okolí Zócala

Jarní čtení vám přináší:

Nejprve zamíříme na sever od náměstí, projdeme nalevo vedle monumentální Catedral Metropolitana, o které jsme si psali minulý týden, a budeme pokračovat podél ulice Monte de Piedad, která se po pár desítkách metrů změní v ulici República de Brasil. Zanedlouho se dostanete na poměrně otevřené prostranství, což je náměstí Santo Domingo, jemuž na jeho severní straně dominuje stejnojmenná katedrála.

Katedrála je však „pouze“ pozůstatkem většího komplexu, který zde kdysi stál a zahrnoval také klášter, jenž byl vůbec první v tzv. Novém Španělsku. Každopádně kostel samotný je postaven ve stylu mexického baroka. Půdorys kostela odpovídá tvaru katolického kříže.

Hlavní oltář je ve stylu neoklasicismu z rukou slavného mexického architekta a sochaře Manuela Tolsy. Jedním z jeho nejslavnějších děl je Hospicio Cabañas, který patří do světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Nachází se v mexickém státě Guadaljara. Mimochodem samotné náměstí Santo Domingo má poněkud špatnou pověst pro velkou míru falsifikace dokumentů.

Další zajímavou budovou na sever od Zócala je jezuitská kolej Antiguo Colegio de San Ildefonso. Kolej založená v roce 1588 je dnes muzeem Mexico City. Ale mezitím co sloužila jako kolej a dnes jako muzeum, byl komplex využíván k řadě účelům. Od roku 1767, kdy došlo k vyhnání jezuitů, zde například sídlil vojenský batalion; měla zde své učebny škola práva nebo medicíny; nebo v roce 1847 zde pobývali vojáci Spojených států. Muzeum zde sídlí teprve od roku 1992 a soustředí se na archeologii, historii a umění, které souvisí s Mexikem.

Nyní se opět vrátíme na Zócalo a vydáme se západním směrem, abychom prozkoumali, jaké zajímavosti město skrývá tam. Asi tak osm minut pěšky od náměstí narazíte po vaší levici na budovu, která na první pohled vybočuje. Jedná se o Palacio de Iturbide.

Třípatrový palác je dalším z příkladu mexického baroka. Stavba probíhala v období let 1779-1785. Jeho výstavbu zadal šlechtic Miguel de Berrio y Zaldívar, který mimo jiné zastával funkci starosty Mexico City. Palác měl mít hodnotu sto tisíc pesos, což se mimo jiné rovnalo věnu jeho dcery. De Berrio totiž neměl příliš v oblibě nastávajícího zetě markýze z Moncady na Sicílii. Obával se, že budoucí manžel jeho dcery by její jmění promrhal.

Na začátku 19. století však palác přestal sloužit jako osobní rezidence a místo toho se zde na čas usídlila hornická vysoká škola a od roku 1855 se palác na přibližně sto let změnil na hotel. Teprve v roce 1972 po rozsáhlé rekonstrukci se Palacio de Iturbide stal domovem umění, kterým zůstal dodnes.

GPS: 19°26'01.8"N 99°08'20.6"W

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia.org, TheImadatter: 2, 3, 4, 5, ProtoplasmaKid, Omarem