Myanmar: Země mnoha tváří I – Mandalaj za starých časů

Let z thajského vnitrostátního letiště v Bangkoku do Mandalaje (Mandalay) trvá 60 min. Letenku je praktické zakoupit už z domova. Stejně tak doporučujeme vyřídit e-vízum, které stojí 50 dolarů na 28 dnů pobytu v Barmě (pozn. red. – Barma je jiný název pro Myanmar). Na mandalajském letišti si vyměňte eura nebo dolary za místní měnu, kyaty. Není od věci ponechat si čtvrtinu peněz v dolarech nebo v eurech, protože ubytování a dopravu je možné platit cizí měnou. Důležité je, abyste si do země přivezli nové, neponičené a neohnuté bankovky. Ještě rychle stihnout autobus do města, který je od společnosti AirAsia v ceně letenky. Letiště je od Mandalaje vzdáleno 45 km.

Příjezd do vyprahlé Mandalaje, která je plná prachu od všudypřítomných aut, motorek a mopedů, je náročný. Ale centrum města se začíná oblékat do svého pěkného architektonického kabátu a ze špinavé a syrové Mandalaje se klube krása posledního královského hlavního města Myanmaru. Tak zvané zlaté město založil roku 1857 král Mindon Min, předposlední vládce dynastie Konbaung, který si zde nechal postavit honosnou rezidenci. Mandalaj byla hlavním městem celých 25 let. Poté začínala sláva upadat. Roku 1885 Mandalaj obsadili Britové. Za 2. sv. války ovládali město Japonci a nyní je v moci vojenské junty – tak jako celá země.

Ubytováváme se v Nylon hotelu za 20 dolarů pro dvě osoby (na noc), pokoj je čistý, ale bez okna. Vydáváme se do centra. Všude se staví, u domů stojí bambusová lešení a hromady rozpáleného písku. Mandalaj se velmi rychle rozvíjí. Hlavním důvodem jsou od 90. let otevřené hranice s Čínou. Přes 120 000 lidí bylo nuceno pracovat například na silnici z Yangonu do Mandalaje, stavět mosty a železnice. Vývoj infrastruktury si vyžádal stovky obětí. Lidé umírali na nemoci, vyčerpání a pracovní úrazy.

Zakupujeme si vstupenku za 10 dolarů, se kterou můžeme navštívit nejen všechny památky v Mandalaji, ale i pamětihodnosti nedaleké Amarapury a Inwy. Hlavním cílem turistů je královský palác, který se skládá ze 130 budov. Hradby paláce jsou dlouhé 3,2 km a vysoké 8 metrů. Turisté smějí do komplexu vcházet pouze východní stranou, která je střežena vojáky. Vycházíme na zpřístupněnou (33 m vysokou) strážní věž, ze které se nám naskytl báječný výhled na komplex a ceremonii s barevným průvodem s buddhistickým podtextem.

Vydáváme se k další památce – teakovému klášteru. Dřevěný klášter Shwenandaw Kyaung je přístupný pouze bez bot. Atmosféra je neuvěřitelná. Bosýma nohama chodíme po jemně vrzající dřevěné podlaze a připadá nám, jako bychom se vrátili do časů rozkvětu města. Shwenandawu se přezdívá „klášter zlatého paláce“ a bylo to hlavní sídlo krále Mindona.

Palác Kuthodaw Paya neboli „největší kniha na světě“ je od kláštera vzdálen co by kamenem dohodil. Každá mramorová deska představuje jednu stránku – celkem jich je tu v bílých stúpách umístěno 729. Sněhově bílé domečky chrání stránky před horkými slunečními paprsky i silnými monzuny.

Mandalay Hill je jako stvořený pro pozorování východu a západu slunce. Mandalajský kopec je 236 metrů vysoký. Nahoře nás vítá buddhistická atmosféra s panoramatickým výhledem na město, břeh řeky Iravádí a Šanské hory. Slunce se pomalu vytrácí za vrcholky a mě napadá, jak krásný byl první den v Myanmaru.

GPS: (letiště) 21°56'25.8"N 96°05'22.7"E

Text a foto: Šárka Vacková