Myanmar: Země mnoha tváří II – Inwa z koňského povozu

Nenáročný jednodenní výlet z rozpálené Mandalaje se dá podniknout do Inwy. Lze si pronajmout taxík na celý den, nebo jen do města. Cestou se přímo nabízí zastavit v některé z mandalajských manufaktur a sledovat ruční výrobu koberců a dřevěného nábytku, rozklepávání zlatých plíšků nebo získávání mokré nitě z lotosového stonku.

Bývalé královské město Inwa leží 22 km od Mandalaje. Nelze se tam dostat po souši. Poslední metry k městu zaplnil vodní kanál, který se ale dá překonat suchou nohou – vodním přívozem. Zakupujeme si lístek na bambusový vor a projíždíme úzkým kanálem, díky němuž se Inwa stala uměle vytvořeným ostrovem. Jen díky přívozu se místní mohou do Mandalaje dostat. Naloďuje se i barmský motorkář, který se opírá o svůj milovaný stroj a zdraví nás: „Mingulába“ (Ahoj).

Asi za deset minut jsme na druhém břehu, kde čeká snad 50 koňských povozů. Z voru vystupujeme pouze my a místní s dětmi, kteří se vydávají prašnou cestou ve svých barevných žabkách do blízkých domovů. Stáváme se jediným potenciálním příjmem. Asi proto se k nám sbíhají řidiči koňských rikš a každý z nich se nás snaží posadit do svého povozu. Po dlouhém smlouvání se nám podaří sehnat koňskou rikšu pouze na hodinu (za 2 000 kyatů pro 2 osoby). Bezpodmínečně výhodnou cenu jsme získali díky tomu, že jsme popošli od břehu dál a dali přednost Umanovi, který na Inwě žije a pracuje jako zemědělec. Nejdříve jsme byli přesvědčováni, že 1 hodina je příliš málo, ale více času nemáme a bohatě to stačí na představu o bohužel příliš turistické Inwě.

Sedáme do barevného povozu, který se pomalu rozjíždí. Koně mají za zadky vak na biologický odpad, takže není potřeba uklízet silnice. À propos silnice. Projeli jsme Inwu křížem krážem a za celou dobu jsme nenarazili ani na centimetr asfaltu. Koňský kočár se s námi kolíbá po prašné pěšině z díry do díry, které se kvůli povozům neustále prohlubují.

Několikrát zastavujeme u památek, které obepínají zbytky starobylých městských hradeb. Neuvěřitelné, jak velký byl tento palácový komplex. Inwa (zvaná také jako Ava) byla od 14. do 18. století kulturním a politickým centrem barmské říše. Bohužel se z této doby téměř nic nedochovalo, proto se dějiny datují až od dynastie Konbaung z 18. století. Z kláštera s neobvyklými dřevěnými kůly dýchá královská atmosféra. O kus dál se tyčí 27 m vysoká věž Nanmyin. Dále je možné zajet ke kamennému klášteru Maha Aung Mye Bonzan, dřevěnému klášteru Bagaya a k bráně Gaung Say Daga, kde se v dubnu konají rituály mytí hlav.

Naši koníci už klusají k přívozu. Hladíme je po huňatých a pěstěných hřívách, loučíme se s řidičem a nastupujeme na robustní vor. Perfektně prožitý den se s námi loučí za romantického západu slunce, jehož poslední paprsky osvětlují vodní přívoz s bambusovým pozadím.

GPS: 21°51'23.3"N 95°58'50.7"E

Text a foto: Šárka Vacková