Německo, Pirna – vstupní brána do Saského Švýcarska – VIDEO

Historie města sahá až do pravěku, od 6. století tu pak sídlili Slované. Část středověku dokonce Pirna patřila k zemím Koruny české. Město si kvůli poloze na jedné z nejdůležitějších obchodních stezek v Evropě zažilo mnoho krušných časů, dlouhou dobu sloužilo jako rozlehlá pevnost. Spoustu zajímavých informací z historie se dozvíte z informačních materiálů v jeho ulicích.

Mezi nejvýznamnější památky patří barokní kostel Panny Marie, renesanční radnice s barokní věží, hrad a zámek Sonnestein, kostel sv. Jindřicha a promenáda kolem Labe. V ulicích historického centra pak uvidíte spoustu krásných historických domů, které se za posledních 30 let podařilo téměř všechny opravit a vrátit do nich život.

Kostel Panny Marie postavili v první polovině 16. století a naštěstí se mu podařilo přečkat všechna válečná úskalí a boje o město celkem bez úhony. Typická je pro něj mohutná kamenná věž a uvnitř pak bohatá síťová klenba.

Kostel sv. Jindřicha už takové štěstí neměl. Vznikl jako součást zdejšího dominikánského kláštera a po luteránské reformaci byl spolu s klášterem zrušen, aby následně dlouhou dobu fungoval jako skladiště. Ve 20. století se ho ale naštěstí povedlo postupně obnovit a dnes už opět slouží svému účelu.

I zámek Sonnenstein zaujme hlavně svou historií. Díky strategické poloze na skále nad Labem dlouho sloužil jako pevnost a střežil obchodní stezku z Českých zemí do Saska. O oficiální status pevnosti přišel v roce 1746. V roce 1811 pak proběhla proměna zámku na první Německý léčebný ústav pro duševně choré. Za druhé světové války tu bohužel přišlo o život okolo 14 tisíc lidí, převážně právě psychicky nemocných. Tuto krutou část historie dnes v části zámku připomíná muzeum.

Z Pirny můžete dál zamířit buď po proudu Labe do Drážďan, nebo na druhou stranu do Saského Švýcarska. Nedaleko vás čeká skalní pevnost Königstein, stolové hory jako například Pfaffenstein a samozřejmě světově proslulý skalní most Bastei.

GPS: 50°57'44.9"N 13°56'32.9"E

Text, foto a video: Matouš Vinš

Hudba: Ketsa