Norsko, Bergen – město deště

Asi čtvrtmilionové město Bergen se nachází na jihozápadním pobřeží Norska na stejnojmenném poloostrově. Obklopené je horami, malými nížinami, zálivy a mořem. Symbolem města je sedm hor (De syv fjell) a místní obyvatelé je uctívají například každoročním přechodem. Dokonce jsou znázorněny i v samotném erbu města, což podtrhuje fakt jeho spjatosti se sice drsnou, ale zato nádhernou severskou přírodou. Historie města sahá do roku 1070, kdy ho založil král Olaf III. Norský. Pokud si projdeme jeho historii, snad nejzajímavější dějiny se psaly od roku 1217 do roku 1299, kdy vystřídalo město Trondheim na postu hlavního města. Zajímavé bylo i 13. století, kdy byl Bergen zařazen do svazu německých obchodních míst (tzv. Hanzy), což mu přineslo prosperitu a díky ní patřil do 17. století mezi největší města severní Evropy a do 19. století celého Norska. Samozřejmě jeho historie je daleko rozsáhlejší, ale raději se pojďme podívat do současnosti.

Hned po vstupu do města jsme si uvědomili, že Bergen je významným administrativním centrem, sídlem státních institucí i diecéze, o čemž svědčily mnohé stavby. Také kultura a společenský život jsou zde jako doma, proto se není čemu divit, že v roce 2000 bylo město prohlášeno za Evropské hlavní město kultury. Po zaparkování jsme se vydali na jeho poznávání.

Z turistických lákadel je nejvíce vyhledávaná čtvrť Bryggen, která je zároveň i nejstarší v Bergenu. Pochází z 18. století, i když působí středověkým dojmem. Nachází se podél východního břehu přístavu Vågen. Typická je dřevěnými domy, které jsou od roku 1979 zapsány i na seznamu světového dědictví UNESCO. Kdysi byla tato čtvrť hlavním centrem obchodování, ale v současnosti je turistickou atrakcí. Její návštěva pro nás byla doslova nevšedním zážitkem. Dokonce jsme se i dozvěděli, že čtvrť Bryggen byla často ničena požáry. Poslední zažila jen nedávno – v roce 1955. Turisticky atraktivní jsou sakrální stavby a pevnost Bergenhus s královským sídlem a Rosenkrantzskou věží. Za návštěvu určitě stojí i hlavní náměstí Torgalmenningen se svými uličkami, které spolu vytvářejí jednu velkou nákupní zónu. Stavby jsou zde ve stylu secese a funkcionalismu. Dále jsme narazili na typické skandinávské dřevěné domy. A právě u jednoho z nich jsme natrefili na reklamu výletu podzemní dráhou na horu Fløyen nebo na návštěvu akvária s lachtany, tučňáky a mnoha druhy ryb. Jelikož jsme neměli tolik času, tyto dvě zajímavé nabídky jsme nevyužili. Možná příště.

Během našich prohlídek jsme potkávali mnoho studentů z místních škol a univerzit. S některými jsme se dali i do řeči a kromě dalších témat přišlo na řadu počasí. To v Bergenu je sice relativně příjemné, co se týče teplot, ale zato deštivé. Až v průměru 213 deštivých dní v roce řadí toto město mezi nejdeštivější místa v Evropě. Proto se často nazývá také jako město deště. My jsme měli velké štěstí, že během naší návštěvy nepršelo.

Na závěr naší návštěvy jsme si ještě vychutnali město s šálkem čaje a přesunuli jsme se na parkoviště. Náš den ale ještě nekončil. Vyrazili jsme směr Oslo. Po cestě nás čekala zastávka u nejnavštěvovanější přírodní atrakce v celé zemi, a to u vodopádu Vøringsfossen, který se nachází v národním parku Hardangervidda. Říčka Bjoreio, která stéká z náhorní plošiny do kaňonu Måbødalen, vytváří 182 metrů vysoký kaskádovitý vodopád. Pohled na něj vzbuzoval respekt. Když jsme nasytili oči tímto přírodním divadlem, tak jsme pokračovali dál. V pozdních večerních hodinách jsme dorazili do hlavního města, ale o tom si povíme až za týden.

GPS (Bergen):  60°23'32.92"N 5°19'10.84"E

GPS (Vöringsfossen):  60°25'35.36"N 7°15'5.14"E 

Text: Oskár Mažgút

Foto: Beata Firicová

Překlad: Stanislava Waniová