Norsko, Severské metropole V – Oslo – prohlídka města

Moderní budova vznikla v letech 1933–1950 dle návrhu architektů Arnsteina Arneberga a Magnuse Poulssona. Radnice je známá po celém světě, neboť v hlavním sále Radhushallen se každoročně 10. prosince uděluje Nobelova cena míru. Sál zdobí olejomalba Henrika Sørensena – „Práce, umění a oslava“, která je největší v Evropě (zaujímá celou jednu stěnu). Není ovšem jedinou výzdobou, další malby zajistili přední norští umělci.

Ještě je třeba zmínit sochu sv. Hallvarda – patrona Osla, kterou nejdete nad vchodem do radnice. Podle pověsti se snažil zachránit ženu před lupiči, ti jej však zabili a svrhli do fjordu s mlýnským kolem přivázaným na krku. Jako zázrakem se z vody vynořil a byl prohlášen za mučedníka.

Rådhuset jsme prozkoumali opravdu důkladně, takže nyní honem do města. Procházíme okolo městského divadla a konečně vstupujeme na hlavní třídu – Karl Johanns gate. Vlastně nejdůležitější památky města nejdete podél této ulice.

Prohlídku zahájíme u královského paláce – Slottet, který je až do současnosti oficiální rezidencí norské královské rodiny. Vznikl v první polovině 19. století jako sídlo švédsko-norského krále Karla XIV. a je postaven v klasicistním stylu. Okolí tvoří velký park se sochami, prostoru pod palácem vévodí socha Karla Johana. Ještě je třeba upozornit na malý žlutý domek na konci parku – jedná se o Nobelův ústav. Alfred Nobel ve své závěti stanovil, že mírové ceny financované z jeho nadace se mohou udělovat pouze v Oslu.

Ale zpět na bulvár, míříme k budově parlamentu – Stortinget. Nehledejte v tom názvu nic zvláštního, je to jen překlad slova parlament do norštiny. Původní stavba z roku 1866 musela být posléze rozšířena, neboť přibylo úředníků. Parlament má nyní další dvě křídla a náleží k němu i další budovy v jeho okolí. Naproti pak najdete jeden z nejznámějších hotelů ve městě – hotel GRAND.

Nyní se přesuneme k městskému tržišti, naproti němuž najdeme cíl naší další zastávky – dříve kostel našeho Spasitele, nyní Oslo Domkirke. Katedrála pochází ze 17. století a rozsáhlá rekonstrukce proběhla k 900. výročí založení města (roku 1950).

Tím vlastně pomalu prohlídka města končí, ti nejvěrnější ještě pokračují k budově opery, která je na nábřeží za nádražím. Nová budova opery – nazývaná také Grand Opera – pochází z roku 2008. Byla zbudována v minimalistickém stylu z betonu, oceli a skla. Záměrem architektů bylo postavit objekt ve tvaru ledové kry, která se potápí do fjordu. Architektonické řešení stavby bylo několikrát oceněno na mezinárodním poli.

Nyní už nás čeká jen prohlídka městského parku Frognerparken. Tento název vám asi nic moc neprozradí, více je užíváno označení Vigeland, neboť park zdobí celkem 212 soch z oceli, žuly i bronzu od oblíbeného norského sochaře Gustava Vigelanda. Tématem je rodina, respektive rodiče a děti při hře. Nicméně přijetí této výzdoby parku nebylo jednoznačné, protože postavy jsou nahé a ne všem obyvatelům se tento fakt zdál vhodný. Asi nejznámější sochou je Monolit – 17 m vysoký sloup, tvořený 121 lidskými figurami. Jeho výroba trvala 14 let a podíleli se na ní tři kameníci.

Příští sobotu budeme pokračovat v naší cestě směr městečko Dombås a konečně do krásné norské krajiny...

GPS: (parlament) 59°54'46.6"N 10°44'23.1"E

Text a foto: Magdaléna Radostová