Nový Zéland: cestování po ostrově I.
Hned v Aucklandu v hostelu jsem si vzpomněla na Leonarda (poz. red. di Caprio) ve filmu The Beach. Lidi jezdí do exotických krajin a stejně se zabývají stejným nánosem civilizace, před kterým se snažili ujet. Chodí do Mc Donald's, tráví hodiny na internetu, pronajmou si auto, spí v obyčejné posteli a když prší, nechodí na tůry.
A já jsem ještě nerozkoukaná vyrazila s jedním Holanďanem, ze začátku poměrně sympaťákem, do info centra pro lístek na bus a objednat pár kempů na nejbližší dny. Ale to jsem netušila, že bude ohrnovat nos nad stopováním, že nebude chtít přespat ve stanu, když prší, i když jsem mu vysvětlila, že ve stanu neprší!
Naší první zastávkou byly jeskyně Waitomo caves s „Glow worms“, což jsou takoví broučci s visící pavučinkou, na kterou chytají hmyz a ještě navíc světélkují, aby jej nalákali. A čím jsou hladovější, tím světélkují více. Jenže vstupné bylo 50 dolarů, a tak jsme šli na trek po okolí a na zpáteční cestě jsem stopla průvodce, co nás vzal do jeskyní zadarmo!
A pak jsme naplánovali cestu do NP Tongariro, kde první den bylo polojasno, zatímco další dny následovaly průtrže mračen. Ale my se nevzdali a vyrazili. Zbytečně jsme si rezervovali tři noci, ale jelikož se peníze nevrací, zůstali jsme. Poslední den jel bus až ve 3 odpoledne a to se mi vážně nechtělo čekat. Mému holandskému společníku se ale stopem v dešti nechtělo, tak jsem ho tam nechala a stopovala sama ve žluté pláštěnce. Už ve 14:30 jsem byla v rezervovaném hostelu ve Wellingtonu, odkud jsem se vydala na průzkum s cílem umístit svůj inzerát na práci na lodi, jelikož to bych ráda zkusila jako bonus Nového Zélandu. U pobřeží zrovna námořník opravoval jachtu, tak jsem se s ním poradila, kam umístit inzerát! On na to, že „nej“ bude nástěnka u Marina club, a že tam za deset minut popluje, tak jestli chvíli počkám, sveze mě. Paráda. Pak jsem stačila ještě navštívit úžasné muzeum a večer v 9 h dorazil "bludný" Holanďan.
Ráno jsme nasedli na ferry a plavili se na jižní ostrov směrem do NP Abel Tasman. Zde jsme měli v plánu nezapomenutelný coastal trek. Pak už jsme se rozloučili a já pokračovala sama a stopem. Ještě jsem byla zvědavá na severní výběžek Farewell Spit, ale od Collingwood už tam nevedla asfaltka, a to se dost špatně stopuje. Přesto jsem cestou stopla řidiče, co obvykle stopaře nebere, ale řekl že: „you look safe“, tak jsem odpověděla, že on taky! Strávili jsme spolu celý den procházkou po pobřeží, na písečných dunách a kolem kolonie lvounů a lachtanů.
Bylo jitro, nový den, a já jsem se vydala po západním pobřeží přes Westport, kde se ke mně přidal jeden Slovák, co viděl moji poznámku na internetu, že hledám parťáka na cestování po Zélandu a tak se mi ozval. A zastavili jsme v krásném kaňonu, u Palačinkových skal, lagun a dvou ledovců, kde jsme spali v levném kempu Department of conservation za 6 dolarů. Ovšem bez sprchy nebo splachovacího WC. Zato s krásnou kulisou zasněžených hor obklopujících Mt. Cook.
Další den jsme absolvovali procházku ke kolonii lachtanů a dále pokračovali na jih, mezi dvě krásná obrovská jezera. Po cestě jsme nabrali stopaře, Francouze - iron mana, a to byl hodně zajímavý cestovatel. S ním jsme zašli na hory obklopující ta jezera a pak se vydali do Queenstown a do kempu v Glenorchy. Odtud jsme ráno v 6 h vyrazili v počtu tři směr Milford Sound po tzv. Routhbourn trek. Standardně by trasa trvala asi 4 dny a musela by se, kvůli velké popularitě, rezervovat rok předem, ale my jsme si ji přesto nenechali ujít. Zvládli jsme jí do půlky a zpět za jeden den s menšími zavazadly se svačinou a vybavením na den.
Poté jsme přejeli do města Queenstown a později se ubytovali u Moke lake, v dalším kempu Department of Conservation, kde jsme strávili Vánoce! Nádhera!! A šup přes Te Anau do vesničky Milford Sound, kde jsme promokli na kost, ale po cestě stačili vyfotit desítky vodopádků stékajících po horách a skálách lemujících silnici, jako obrovské žíly přírody. Na místě jsme blikli nejznámnější výhled z přístavu a pokračovali dál.
A jak čas ubíhal, následoval ještě Kempler trek za Te Anau a podobně jako u předchozího jsme trek zvládli za jeden den, protože jsme si ho dopředu nerezervovali. Na vrcholcích dokonce v noci nasněžilo a byla hrozná zima. Ke všemu se ještě odpoledne spustil liják a tak jsme ujeli směrem zpět na sever za Queenstown, kde jsme nocovali.
Pokračování v příštím díle...
Text/foto: Sylvie Halouzková
Diskuze u článku (1) |
Vložit nový příspěvek
- nový zélanddonald 18.2.2019, 23:17Když jsem poprvé uviděl krásy Nového Zélandu úplně mě to ohromilo. Plánuji tedy, že se do této krásné země letos určitě podívám, moc tedy děkuji za tipy, určitě je budu potřebovat :)