Nový Zéland I: Před odletem
Nový Zéland (dále jen NZ; v maorštině Aotearoa) je ostrovním státem v jihozápadní části Tichého oceánu a je tvořen dvěma velkými ostrovy (Severním a Jižním) a řadou dalších menších ostrůvků (z nichž největší je Stewartův ostrov na jih od Jižního ostrova). NZ je poměrně mladou zemí, a to jak z pohledu geografického, tak z pohledu osídlení. Pevnina, jak ji vidíme dnes na mapě, je stará méně než 10 000 let. Protože se NZ nachází na styku tichomořské a australsko-indické litosférické desky, jedná se o velice aktivní oblast z hlediska zemětřesení a sopečné činnosti. Proto modelace území pokračuje i dnes, a to velice rychlým tempem.
Prvními osadníky NZ byli polynéští předchůdci dnešních Maorů. Otevřenou otázkou však zůstává, odkud a kdy přesně byly ostrovy osídleny (zpravidla se uvádí rok 1200 n. l., ale některé prameny hovoří i o dřívějších letech). Prvním Evropanem, který v roce 1642 doplul do této oblasti, byl holandský mořeplavec Abel Tasman, který pátral po legendární „Velké jižní zemi“. Výprava však skončila fiaskem, protože námořnici byli zahnáni místními domorodci. O velký průzkum v těchto končinách se zasadil až v roce 1769 James Cook, který sem podnikl celkem 3 námořní výpravy. Cookovi se podařilo s Maory domluvit a spojení NZ s ostatním světem již přerušeno nebylo. Začátek trvalého osídlení se datuje k roku 1840, kdy britští osadníci založili na Severním ostrově město Wellington. Od roku 1907 je Nový Zéland nezávislým státem, ačkoliv byl v té době stále velmi silně hospodářsky a politicky ovlivňován Velkou Británii. Roku 1931 se pak Nový Zéland stal členskou zemí Commonwealthu a dnes patří mezi 20 nejvyspělejších zemí světa.
Na cestu vstříc rajským končinám jsme se vydali dva (kamarádka Dita a já). Vzdušnou čarou je NZ od České republiky vzdálený necelých 18 000 km, a proto i ceny letenek jsou adekvátně vysoké (nejčastěji se pohybují v rozmezí 30–40 000 Kč). My jsme měli relativně štěstí a podařilo se nám koupit letenky u letecké společnosti Korean Air za 26 500 Kč s odletem z Vídně a přestupy v Zürichu a Soulu. S nákupem nám pomohl jeden velice ochotný chlapík, který se specializuje na prodej levných letenek nejen na NZ. Vzhledem k tomu, že Česká republika má s Novým Zélandem tříměsíční bezvízový styk určený pro turistiku, nebylo nutné podstupovat proceduru vízové byrokracie. Na celou cestu čítající Severní i Jižní ostrov jsme měli vyhrazen bohužel jen jeden měsíc (více jsme si z pracovních důvodů nemohli dovolit).
Před odletem bylo nutné naplánovat některé věci. Letenky jsme kupovali s dostatečným časovým předstihem (březen), přičemž náš odlet byl až 22. listopadu. Na nejatraktivnější turistická místa NZ je dobré zajistit si rezervace hodně dopředu. Především se jedná o nejznámější trek Milford Sound na jihu Jižního ostrova. Naštěstí jsem tuto informaci zjistil relativně brzo (červen) a s rezervací a nákupem jsem nelenil. Na konci července byly již všechny termíny, které pro nás přicházely v úvahu, plné. S Ditou jsme se domluvili na hrubém plánu naší cesty, který by měl začít v Aucklandu v severní části Severního ostrova a pokračovat směrem na jih, trajektem mezi oběma ostrovy, a dále opět po souši až k samotnému Milford Sound treku, který jsme si nechali na závěr. Cestovat jsme hodlali stopem, ale později se ukázalo, že to není zrovna nejrychlejší varianta, a proto jsme nedlouho nato přesedlali na autobus společnosti InterCity. Z jihu Jižního ostrova jsme měli koupenou letenku u společnosti Air New Zealand (jednosměrná letenka stála cca 5 000 Kč) na trase Queenstown-Auckland.
Vzhledem k tomu, že jsme odlétali na konci listopadu, tedy v době, kdy je na NZ již jaro v plném rozpuku, nebylo nutné s sebou vozit příliš mnoho teplého oblečení. Dokonce i v horách jsme si vystačili pouze s lehčí větrovkou, čepicí a termoprádlem. Kromě stanu pro dvě osoby byl nutností spacák, nafukovací karimatka a pak další věci dle potřeby. Dita si k mému obdivu dokázala sbalit krosnu, která vážila 11 kg (bez jídla). Já jsem se stěží vlezl těsně pod 20 kg (taktéž bez jídla). Na NZ je dobré nevozit žádné jídlo, některé potraviny (např. čerstvé ovoce) jsou dokonce zakázané. Před odletem se také doporučuje očistit turistickou obuv a také stan (pokud samozřejmě není nový jako v našem případě). Člověk se tak vyhne nepříjemně důkladné prohlídce při příletu. Po veškeré přípravě, provedení rezervací a čtení nejrůznějších informací o NZ tedy konečně 22. listopadu nastupujeme do autobusu a míříme na vídeňské letiště.
Text/foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek