Nový Zéland III: Rotorua

Všude kolem nás se linul podivný "zápach" síry, kouř a bublající horké prameny. Samotné město, které má necelých 80 tisíc obyvatel, se táhne podél jižního pobřeží stejnojmenného jezera a je jednou z největších turistických atrakcí Severního ostrova.

Ubytovali jsme se v jednom kempu na okraji města nedaleko jezera, odkud jezdil každou půlhodinu autobus MHD spojující letiště z centrem města. Protože jsme ještě nebyli zcela aklimatizováni, rozhodli jsme se jen pro procházku kolem jezera a ostatní zajímavosti nechat až na další dva dny, které jsme měli na celou oblast Rotorui vyhrazeny.

Hned další den ráno jsme vyrazili do oblasti gejzírů a vybuchujících bahenních jezírek zvaných Te Puia. V celém areálu je možné se pohybovat buď samostatně nebo s průvodcem. Protože cena byla stejná (necelých 50 NZD), rozhodli jsme se pro druhou možnost, čehož jsme nakonec nelitovali. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí nejen o geotermální aktivitě, ale i o ptácích kiwi, kteří tam žili v teráriu, a rovněž o všudypřítomně rostoucím keři manuka, ze kterého se vyrábí různé kožní preparáty, med, apod. Největší zajímavostí celého okruhu byl bezesporu mohutný gejzír Pohutu vybuchující přibližně každé dvě hodiny. Gejzír může dosahovat výšky až 20 metrů a průměrná erupce trvá zhruba 5 až 10 minut. Součástí areálu byla rovněž umělecká dílna tradičních maorských tkalců, řezbářů a dalších řemeslníků, kde jsem si zdarma nechal nakreslit smývatelné tetování.

Vedle areálu Te Puia leží další velmi známá termální přírodní rezervace Te Whakarewarewa, kterou jsme ale nakonec nenavštívili. Vstupné bylo obdobně drahé jako v případě Te Puia a hlavně jsme předpokládali, že už nás tato rezervace ničím novým nepřekvapí.

Večer jsme měli zaplacený výlet do nedaleké maorské vesnice Tamaki, kde jsme se měli přiučit maorské kultuře a gastronomii. Cena byla poměrně vysoká (přes 100 NZD), ale nakonec jsme ničeho nelitovali. Během asi půlhodinové cesty autobusem nám "náš" průvodce vysvětlil předběžný program a pravidla, která jsme měli ve vesnici dodržovat. Základní pravidlo znělo nesmát se, což se ukázalo jako poměrně obtížné. Maorové totiž při svých tancích vyplazují jazyk a "koulí" očima. Po přijetí maorskými bojovníky následovalo představení různých her a interakce s domorodci. Rovněž jsme viděli přípravu tradičního maorského pokrmu hangi, představující v zemi pečené jídlo (zelenina, maso, apod.). Následovalo představení maorských tanců a hřebem celého večera byla večeře sestávající se z připraveného jídla hangi v bufetovém stylu, kde jsme se příliš neostýchali a vyzkoušeli snad úplně všechno. Večer nás odvezl autobus zpět do kempu a my jsme se s plnými žaludky a pocitem "komerčních" turistů odebrali na kutě.

Náš poslední den strávený v Rotorui jsme věnovali prohlídce maorské vesničky Ohinemutu, která se může pyšnit pěkným anglikánským kostelem St. Faith's s působivým oknem, kde je vyobrazen Ježíš Kristus přicházející po jezeře Rotorua. Naproti kostelu pak ještě stál tzv. shromažďovací dům Tamatekapua, který ale k naší smůle nebyl veřejnosti otevřen. Před obědem jsme pak obešli ještě několik dalších horkých pramenů. Odpoledne bylo v duchu čistě relaxačním. Navštívili jsme populární Polynéské lázně, kde jsme se naložili do příjemně teplé (někdy až horké) vody. Bylo zde celkem 7 venkovních bazénů (3 z toho však byly z technických důvodů zavřené), přičemž každý bazén měl jinou teplotu v rozsahu od 36 do 43 °C. Celkový zážitek ještě umocňoval nádherný výhled na jezero Rotorua ležící v těsné blízkosti lázní. Příjemně odpočinutí jsme takto uzavřeli naši návštěvu této unikátní oblasti.

Text/foto: Vojtěch Bližňák