Nový Zéland X: Milford Sound trek I
V kuchyňce místního kempu jsem se ještě ráno pokoušel alespoň částečně usušit mokrou plachtu od stanu, nicméně čas nás tlačil, a tak jsem stan zabalil mokrý. Pro transfer jsme využili náš "Travel Pass", jehož platnost nám touto cestou skončila. Samotná cesta trvala zhruba 8 hodin a jako vždy jsme dělali pravidelné zastávky. Jednou z nich byl i 28 metrů vysoký vodopád "Thunder Creek" nacházející se jen pár minut pěšky od hlavní silnice v blízkosti průsmyku Haast Pass. Později jsme udělali ještě několik zastávek u jezer Wanaka a Hawea, abychom si mohli nafotit divokou a liduprázdnou přírodu.
Po příjezdu do Queenstownu, kde panovalo výrazně teplejší a slunečnější počasí než na západním pobřeží, jsme se šli ubytovat do jednoho z místních hostelů, kterých je zde dostatek. Jako pozornost podniku jsme si v kuchyňce mohli vzít zdarma teplou polévku, což nám přišlo po celodenním cestování náramně vhod. Veškeré mokré věci, včetně stanu, jsme si dali sušit a vyrazili jsme do nedalekého supermarketu dokoupit potraviny na nejslavnější trek celého NZ - Milford Sound, který jsme měli rezervovaný počínaje následujícím dnem.
Milford Sound Trek, který se standardně chodí 4 dny a jehož délka je 53,5 km, patří k největším turistickým atrakcím NZ. Jelikož je o něho velký zájem, je nutné si zajistit velmi včasnou online rezervaci. Spát je totiž možné pouze v chatách k tomu určených, jejichž kapacita je maximálně 40 osob. Není proto žádným překvapením, že již půl roku dopředu mohou být místa zabrána. Cena za jednu noc v každé chatě činila cca 50 NZD na osobu a pokud si k tomu člověk připočte ještě dopravu lodí po jezeře Te Anau na začátek treku a obdobně na konci treku do vesnice Milford Sound, vyjde celková suma na zhruba 270 NZD. Na druhou stranu velkou výhodou je fakt, že trek není přeplněn turisty a je limitován 40 lidmi na daném úseku, čímž se "Department Of Conservation" (DOC) snaží o maximální ochranu životního prostředí.
Z Queenstownu k jezeru Te Anau, kde nás čekala loď, nás spolu s několika dalšími cestovateli odvezla menší dodávka, kterou jsme si již dříve rezervovali. V centru DOC jsme si ještě stihli vyzvednout lístky potvrzující naše lůžka v chatách a po další asi 20 minutové jízdě jsme dorazili k přístavišti. Měli jsme nádherné slunečné počasí a před námi se otevřely fascinující výhledy na okolní hory, které se zvedaly a odrážely od křišťálově čisté a klidné jezerní hladiny. Pro mě osobně to byl doposud nejsilnější zážitek z celého NZ. Plavba trvala něco málo přes hodinu a celou tu dobu jsem vydržel sledovat jedinečné přírodní krásy, o kterých jsem doposud jen snil.
Loď nás bezpečně dopravila na začátek treku - Glade Wharf - odkud to bylo pouze 1,5 hodiny chůze k první chatě "Clinton Hut". Proto nebyl důvod nikam spěchat a po vylodění jsme si dopřáli hodinovou relaxační pauzu na oběd u jezera. Zde jsme hned od prvních okamžiků na vlastní kůži poznali, o čem všichni průvodci píší. Okamžitě se kolem nás slétly neskutečně otravné mušky zvané "Sandflyes", kterých tady je opravdu extrémně mnoho. V NP Abela Tasmana jsme potkali jednu Češku, která nám poradila a rovnou nabídla speciální repelent s obsahem citronely. Hned jsme ho tedy vyzkoušeli, ale k našemu zklamání nepůsobil déle než 20 minut. Bylo tedy nutné se buď pravidelně mazat a nebo být stále v pohybu (za chůze mušky neobtěžovaly).
Po obědě jsme vyrazili směrem k chatě. Záměrně jsme nechali všechny odejít, takže při pochodu jsme si užívali krásnou liduprázdnou krajinu. Cesta vedla většinou pralesem, ale místy i po louce nebo podél řeky Clinton. Voda zde byla panensky čistá, a tak jsem neodolal a šel se vykoupat. Dita tolik odvahy neměla a zůstala jen při břehu. Po osvěžující koupeli jsme pokračovali a dorazili k chatě DOC. Vybrali jsme si lůžka a protože bylo ještě brzy, šli jsme se projít k nedaleké řece, kde byla opět možnost se vykoupat. Tentokrát bylo však toto místo příznačně označeno jako "Swimming holes" - řeka zde byla dostatečně hluboká a tvořila jakýsi přírodní bazén.
Večer nás pak oficiálně přivítal "ranger" chaty a udělal nám velice poučný a podrobný výklad o místní přírodě včetně názorných ukázek květin a všelijakých porostů, které se vyskytovali v blízkosti chaty. Později večer jsme si uvařili večeři na plynových vařičích, které byly umístěny ve společenské místnosti a poznávali jsme se s "našimi" spolusouputníky, se kterými jsme měli strávit další 2 noci během našeho treku.
Text/foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek