Nový Zéland XI: Milford Sound trek II
Ráno po snídani jsme vyrazili na druhý úsek treku směrem k chatě "Mintaro Hut". Tento den nás čekal přibližně 6 hodinový pochod s pozvolným stoupáním podél řeky Clinton. Oproti předchozímu dni se počasí výrazně zhoršilo. Konečně zažíváme typické "milford-soundovské" počasí - průměrně zde totiž prší 182 dní v roce (průměrné roční srážky jsou téměř 7 000 mm). S deštěm je zde tedy nutné počítat a být dobře vybavený. Na druhou stranu, díky dešti, je možné všude po okolních svazích pozorovat mohutné vodopády, které by jinak byly sotva viditelné. Oblaka byla velice nízko, což celkově navozovalo poněkud zvláštní ponurou atmosféru. Asi 1 km před chatou však začalo pršet velmi vydatně, proto jsme příliš neotáleli a svižným krokem jsme stoupali závěrečné metry. Po usušení a instruktáži o bezpečnosti pobytu v chatě jsme si při společné večeři opět příjemně popovídali s několika ostatními cestovali. Seznámili jsme se s jedním dánským párem, který byl zrovna na 9 měsíční cestě kolem světa, jedním Američanem a dalšími.
Třetí den treku byl nejobtížnější. Od chaty jsme přibližně 2 hodiny stoupali až do sedla Mackinnon Pass (1 154 m n. m.). Těsně před sedlem jsme si udělali pauzu na focení a k našemu překvapení jsme zde poprvé viděli papoušky Kea ve volné přírodě. Asi už byli na turisty zvyklí, takže se ani příliš neostýchali a ochotně se nechali fotit. Počasí zde bylo velice proměnlivé. Místy pršelo, ale občas se nám otevřely krásné výhledy na obě údolí. Za sedlem byla odpočinková chata vybavená dokonce plynovým sporákem, takže si bylo možné uvařit i čaj. Odpoledne jsme začali sestup k naší poslední chatě "Dumpling Hut". Na několika místech byly uměle postavené schody, ovšem, k mé smůle, se mi na nich podařilo uklouznout a trochu jsem si narazil ruku. Naštěstí to nebylo nic vážného. Dita mi půjčila obinadlo, ruku mi zavázala a mohli jsme pokračovat dále. Před chatou byla ještě odbočka k nejvyššímu vodopádu NZ - "Sutherland Falls", kterou jsme samozřejmě nemohli vynechat. Vodopád je vysoký 630 metrů a patří mezi 20 nejvyšších vodopádů světa. U odbočky byla chata, kde jsme si nechali krosny a k vodopádu vyrazili jen na lehko. Byli jsme rádi, že jsme si s sebou vzali také pláštěnky, protože voda z vodopádu stříkala několik desítek metrů daleko. Nicméně to byl úchvatný zážitek a při zvuku padající masy vody jsem si opět uvědomil bezmeznou sílu přírody. Od odbočky to byla k chatě už jen asi hodina chůze. Po náročné, bezmála 8 hodinové túře není divu, že jsme byli oba velmi unavení a také již značně špinaví. Protože se chata nacházela jen asi 100 metrů od řeky, rozhodnul jsem se, že se půjdu ještě večer vykoupat. Večer se pak odvíjel v podobném duchu jako oba předchozí.
Čtvrtý, tedy poslední den treku jsme vycházeli kolem 8. hodiny ranní, protože jsme museli ve 14, případně v 15 hodin chytit loď, která nás měla převést do vesnice Milford Sound. Od chaty "Dumpling Hut" na konec treku "Sandfly point" to bylo i s přestávkami cca 6 hodin chůze. Cesta vedla podél řeky Arthur, jezera Brown a končila v ústí fjordu Milford Sound. Počasí nám tento den přálo, a protože jsme udělali jen 1 zastávku, stihli jsme nakonec loď už ve 14 h. Plavba trvala přibližně 20 minut a z paluby se nám naskytl téměř učebnicový pohled na jednu z nejvíce fotografovaných hor z celého Milford Soundu - majestátný Mitre Peak, tyčící se do výšky 1 692 m n. m.
Po vylodění jsme měli v plánu, že zkusíme pro změnu opět stop směr Queenstown. Šli jsme tedy po silnici dále na konec vesnice a zvednutým palcem jsem pokoušel štěstí. Povedlo se. Asi po půl hodině nám zastavily dvě Kanaďanky a vzaly nás do Te Anau, tedy na polovinu cesty. Podobně jako my, i holčiny z Kanady cestovaly po NZ jeden měsíc. Vysadily nás na výpadovce na Queenstown a snad ani ne po dvou minutách nám stavělo další auto. Byli to pro změnu dva Izraelci a jeli do předměstí Queenstown. Celou cestu jsme povídali o všem možném, a tak jsme se ani nenadáli a už jsme byli před naším cílem. Vystoupili jsme u letiště a do centra jsme už dojeli městskou hromadnou dopravou. Ubytovali jsme se ve stejném hostelu jako před začátkem výletu do Milford Sound, opět jsme povečeřeli polévku jako pozornost podniku a brzy šli na kutě, abychom na náš poslední den na Jižním ostrově byli dobře odpočinutí.
Text/foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek