Paraguay – Asunción
Publikováno: 14.11.2016
Než dojedeme do města Asunción, musíme projet přes Gran Chaco. To se rozprostírá na území státu Argentina, Bolívie a Paraguay. V Paraguayi zabírá velkou část severního území, o které byla ve 30. letech 20. století vedena válka s Bolívií, kterou Paraguay vyhrála. Příčina byla v tom, že se obě strany mylně domnívaly, že se zde nachází ropné bohatství. Dnes je to jen suchá a vyprahlá rovina, řídce zarostlá pastvinami a stromy.
Většina použitelného území je rozdělena mezi farmáře, kteří zde chovají krávy. Cesty jsou totálně rozbité a leží na nich jen desítky centimetrů červeného prachu, který se pod koly autobusů víří a úplně zakrývá výhled z okna. Jelikož jedeme nejspíš prvním autobusem dovezeným na tento kontinent, spousta prachu je i vevnitř, tlumiče dávno zapomněly svou funkci. Čeho je tady však hodně, jsou policejní kontroly, které neustále prohledávají autobus a zavazadla kvůli pašování drog z Bolívie. U jedné nás vyženou ven i se zavazadly, která vyskládáme na betonovou plochu v řadě za sebou. Potom vycvičený pes několikrát oběhne všechny kufry a krosny. Když nic nenajde, ještě samotní protidrogoví policisté prohrabou postupně všechny převážené věci. Bolivijcům a Paraguaycům o dost důkladněji.
Do Asunciónu dorazíme již za tmy a projíždíme luxusnější periferií města. Všechny stavby blikají a svítí, je tu spousta kasin a nočních klubů a k vidění je i hodně nasvícených zahraničních billboardů. Musím říct, že tohle jsem tady moc nečekal, ale líbí se mi to. Ubytujeme se nedaleko terminálu, jehož okolí nevypadá moc vábně, neboť je kolem dost hospod a opilců, co po nás divně koukají. Možná nevěří svým očím a myslí si, že to dnes přehnali s pitím. Ráno je tato čtvrť klidná a bezpečná i dle hoteliéra, který v noci říkal, že mezi půlnocí až pátou bychom se tady neměli moc potulovat.
Asunción byl založen v roce 1537 a patří k nejstarším městům v Jižní Americe. Je hlavním městem státu Paraguay a žije zde kolem jednoho milionu lidí. S aglomerací, která je tady hodně velká, je to cca dva a půl milionu. Do historického centra se dostaneme městským autobusem. Prvně se rozkoukáme na náměstí Plaza de los Héroes. Na tomto náměstí je nejzajímavější stavba Panteón de los Héroes s ostatky maršála Francisca Solana Lópeze. V protějším rohu tohoto velkého náměstí je nepřehlédnutelná žlutá budova s paraguayskými vlaječkami, která plní funkci národní banky.
U břehu řeky Paraguay dominantně stojí oranžovožlutý palác – Palacio Lopéz, který je sídlem vlády. Naproti přes ulici je muzeum Manzana de la River, které je komplexem devíti luxusních domů. Muzeum je rozděleno do několika domů. Někde jsou obrazy, jinde zajímavé umělecké předměty, například vyrobená hadí kůže s bublinkové fólie, jinde je zase místnost věnovaná hudbě. Asunción je totiž město harfistů, dokonce vytvořili i světový rekord v počtu muzikantů hrajících jednu skladbu na tento nástroj. Bylo jich 420. Jedni z nejznámějších paraguayských hráčů na tento nástroj byli Felix Perez Cardozo a Digno Garcia.
Podíváme se i k pohraniční řece (s Argentinou) a letmo navštívíme přístav, kde je bitevní křižník, který se zúčastnil bitvy o Chaco. Cestou zpět k centru se vracíme ulicemi a některé pohledy na město vypadají dost zchátrale. Je tady spousta zanedbaných budov nebo i rozestavěných výškových a netknutých staveb, které shlížejí na historické centrum a na budovu Casa de la Independencia. Právě v této budově v roce 1811 vyhlásila Paraguay jako první země na kontinentě nezávislost.
Potom kolem Plaza de Armas a městské katedrály dojdeme až na náměstí Uruguaya, kde stojí Muzeum železnice. Plaza Uruguaya je klidnější náměstí, kam si místní chodí v době siesty odpočinout a vypít si svůj hrnek nebo spíše konvici chladného čaje, kterému říkají tereré. Když je nápoj podáván teplý, říká se mu „maté“, když studený, je to „tereré“.
Asunción nepatří k nejhezčím ani nejzajímavějším městům na světě, ale ani v Jižní Americe. I tak ale svou pohodovou atmosférou a klidnými a usměvavými lidmi vytváří toto město harmonickou a energickou auru, která turistu pohltí.
GPS: 25°17'39.1"S 57°34'52.3"W
Text a foto: Tomáš Novák
Vložit nový příspěvekSouvisejicí články
Publikováno: 19.12.2016
Poslední místo, které při dvoutýdenním projíždění Paraguayí navštěvujeme, je velkoměsto na východě země – Ciudad del Este. Kvůli pašovanému zboží se mu také přezdívá „jihoamerický supermarket“. Na rušných ulicích v centru se dá sehnat opravdu všechno. Brazilci a Argentinci sem jezdí dokonce nakupovat různé zboží, především elektroniku, která je v Paraguayi levnější než v sousedních státech. Město bylo založeno až v roce 1957 a dnes je druhým největším městem Paraguaye, žije zde necelých 400 tisíc obyvatel. Leží na řece Paraná (druhá největší jihoamerická řeka) a hraničí s Argentinou a Brazílií. S brazilským Foz do Iguazú jej spojuje most Puente de la Amistad (most Přátelství).
Publikováno: 12.12.2016
Jedno z největších lákadel v Paraguayi je určitě návštěva jezuitských misií. Sám jsem byl na tuto atrakci zvědavý, protože jsem pořádně nevěděl, jak vlastně takové misie přesně vypadají. Jezuitské misie se v Paraguayi vyskytují převážně kolem řeky Paraná. Pár takovýchto vesnic se nachází také v Brazílii, na jihu Bolívie a velký počet ještě v Argentině (v provincii Misiones). Jezuitských vesniček je v Paraguayi osm, z toho tři jsou poměrně hodně zachovalé a právě k těm míříme. Misie (indiánské obce) byly zřízeny v 17. a 18. století k „převýchově“ původního obyvatelstva (kmen Guaraní). Vesničky jsou si dost podobné. Většinou stojí v centrální části velkého areálu kamenný kostel se sakristií, vedle něj je nalepeno několik staveb – škol. Stranou se pak nacházejí obydlí indiánů.
Publikováno: 5.12.2016
Město Encarnacion (hlavní město departmentu Itapúa) leží na jihu Paraguaye na břehu řeky Paraná, která tvoří přírodní hranice s Argentinou. Městu se přezdívá La Perla del Sur (Perla jihu) a žije zde cca 120 000 lidí. Na druhém břehu řeky Paraná leží argentinské město Posadas a oba břehy spojuje mezinárodní most San Roque González de Santa Cruz. Město bylo založeno začátkem 17. století jezuity. V této části Paraguaye leží spousta jezuitských misií s dochovanými ruinami, které máme v plánu později také prozkoumat. Nyní si ale vyčleňujeme dva dny na poznání Encarnacionu.
Publikováno: 21.11.2016
Paraguay patří k těm menším státům Jižní Ameriky, ale i tak je svou rozlohou 406 750 kilometrů čtverečních zhruba 5krát větší než Česká republika. Proto tento stát svádí turisty k pomalému přesouvání se a navštěvování menších a klidnějších měst. Jeden muž, kterého jsme stopli, sám tvrdil, že za města se v Paraguayi považuje pouze Asunción, Encarnación a Ciudad del Este. Zbytek jsou spíše vesnice, což se nám i potvrdí.
Publikováno: 7.11.2016
Santa Cruz de la Sierra je největší město Bolívie a leží ve středovýchodní části země. Daleko od And se rozprostírá v rovině pouštní oblasti a zajímavostí na tomto městě je pohled na něj z ptačí perspektivy. Oválný půdorys tvoří čtyři obchvatové kruhy (anillos). Tyto kruhy spojují radiales – paprsky hlavních silnic, které jsou číslovány po směru hodinových ručiček a je jich 27. Město spíše připomíná rozlehlou vesnici, a to kvůli nižší zástavbě a klidnému životu. Ale je zde i pár noblesnějších uliček s drahými butiky. Nikdo nikam nepospíchá a místní lidé rádi posedí na lavičkách v centru a odpočívají, takže se dá říct, že jejich hodinky na rukou jsou spíše zdobným doplňkem.
Publikováno: 17.10.2016
Cesta z Uyuni do města Potosí trvá pouze tři hodiny a nedívat se z okna by bylo hříchem. Od ploché pouštní oblasti se silnice zvedá a přejíždí se přes nevysoké, ale o to krásnější duhové hory. Stále má krajina pouštní charakter, oblast je dost vyprahlá a bez velké vegetace. Kolem cesty můžete ale zahlédnout lamy i nandu.
Publikováno: 24.10.2016
Sucre je nejhezčí a koloniálně nejzachovalejší město Bolívie, které jsme na naší cestě navštívili. Je to také nejupravenější a nejčistší město v tomto státě. Tak nějak tady jde cítit ten řád a chuť lidí udržovat své město v uhlazeném stylu. Je elegantní a barevně jednoduché a místní jsou na to hrdí, když městem procházejí. Velikostně je podobné Potosí a žije zde necelých čtvrt milionu lidí. Od roku 1991 je právem zařazeno na seznam UNESCO.
Publikováno: 10.10.2016
Když na terminálu ve městě Cochabamba zjistíme, že se autobusové společnosti rozhodly stávkovat, trochu nám to naruší následující plány. V Bolívii stávky nejsou nic neobvyklého. Jsme tady druhý týden a už zažíváme druhou. Zaměstnanci i samotní obyvatelé tuto věc berou sportovně a nějak je to neznepokojuje. Bylo nám několikrát sděleno, že taková stávka bývá nejméně na tři dny. A poslední autobus z tohoto terminálu vyjíždí v 18.00, pak se stávkuje! Některé spoje byly přesunuty, jiné úplně vyškrtnuty. Stejně jako doprava do města Potosí, kam máme namířeno. Narychlo měníme plány a odjíždíme jediným a posledním autobusem do Uyuni.
Publikováno: 19.9.2016
Ze slunné Copacabany jedeme přes bolivijskou metropoli La Paz rovnou do malé vesničky Coroico, kterou jsme cíleně vybrali k několikadennímu odpočinku v přírodě. Z La Pazu jede do této vesnice přímé colectivo (hromadná přeprava – dodávka) kolem tří hodin (cena 150 Kč). Z nadmořské výšky 3 600 m n. m. (La Paz) musíme vystoupat ještě o další výškový kilometr, abychom následně sestoupali serpentinami rovnou do oblasti Yungas (přechodová oblast mezi vysokohorskou krajinou And a nížinatými pralesy). Vede tudy i vyhlášená bolivijská atrakce „cesta smrti“, která je nyní jen turistickou podívanou. Od roku 2006 se jezdí po nové asfaltové cestě, a tak bahnitá „nejnebezpečnější cesta světa“, kde údajně ročně zahyne až 300 lidí, je využívána převážně jen pro sjezdy na kolech.
Publikováno: 31.10.2016
Kupování lístků na autobus v Bolívii je perfektní zážitek a zkouška nervů na obou stranách. Ve městě Sucre kupujeme lístky do vesnice Samaipata, která je směrem na Santa Cruz de la Sierra, což by mělo být naše poslední město v Bolívii. Ve vesnici Samaipata si chceme na chvilku oddychnout, protože v posledních dnech jsme víceméně létali v davech lidí.
Publikováno: 3.10.2016
Nejrychlejší a nejjednodušší přejezd do vesnice Torotoro z La Pazu je nočním autobusem do Cochabamby, kde následně přestoupíte na colectivo (místní hromadná doprava). O tři čtvrtě na šest ráno bloudíme terminálem Cochabamby a zjišťujeme, ze kterého nástupiště jede nějaký spoj do vesnice Torotoro. Paní u informací je ještě rozespalejší než my, tak komunikace malinko vázne, avšak i tak z ní s přestávkami na zívání vyloudíme, že musíme na jiný terminál. Jediné spoje vyjíždějí v šest ráno, tak abychom si prý pospíšili. Toho využívá před budovou taxikář, který nám nabulíkuje, jak je místo odjezdu daleko a nadsadí si cenu. Ač neradi, kývneme panu taxikáři a jedeme s ním celé dvě minuty do vedlejší čtvrti, kde ještě panuje tma. Vysadí nás u garáže a lidem stojícím u dodávky nahlásí, že dovezl dva cizince. S úsměvem přebírá 15 BOB (55 Kč).
Publikováno: 26.9.2016
Na město La Paz jsem byl v Bolívii zvědavý asi nejvíc, protože mě vždy svou nezvykle vysokou polohou (pro metropole) lákal. Říkal jsem si, jak tam lidé v těch 3 600 metrech nad mořem vlastně žijí. Poté, co jsem v těchto výškách v Andách pobýval v Ekvádoru nebo Peru, jsem zjistil, že to tak složité není. Prostě si člověk zvykne. I tak je svou nadmořskou výškou La Paz raritou mezi světovými velkoměsty. Samotné město vypadá, jako by leželo v kráteru a po svazích kolem dokola jsou vystaveny domy z pálených cihel, což vypadá dosti uspořádaně. Z blízka je to však neuvěřitelný chaos uliček a rozestavěných domků. Dole v centru se pak tyčí vysoké budovy mezi historickými stavbami. Je to zajímavá všehochuť. Nad tím vším jezdí lanovky, které zde simulují nadzemku či metro. Je to nejrychlejší spoj z jednoho konce na druhý.
Publikováno: 12.9.2016
První město v Bolívii, které navštíví cestovatel jedoucí pozemní cestou z Peru, je většinou Copacabana. Pokud ne, měl by určitě návštěvu zvážit. Když městu odpustíme povinný a zbytečný poplatek 2 BOB (1 BOB = cca 3,5 Kč), je Copacabana hezké a klidné místo k odpočinku, umocněné požitkem při pohledu na jezero Titicaca. Město je malé, což dodává tomuto malebnému jezernímu letovisku neuvěřitelné kouzlo a dá se zde dlouze procházet a vychutnávat si jej.
Souvisejicí fotogalerie
Paraguay je vnitrozemský stát v Jižní Americe, který leží cca 5000 km od nejbližšího moře, proto ...
