Paraguay: Encarnacion - perla jihu

Článek vám přináší:

Město bylo založeno začátkem 17. století jezuity. V této části Paraguaye leží spousta jezuitských misií s dochovanými ruinami, které máme v plánu později také prozkoumat. Nyní si ale vyčleňujeme dva dny na poznání Encarnacionu.

Do Encarnacionu se dostaneme stopem s jedním Brazilcem z města Coronel Bogado, které není příliš zajímavé. Známé je především díky pečivu chipa, které se připravuje z maniokové mouky, vajec a sýra. Většinou připomíná malý rohlík, ale tvary můžou být různé. Ve městě Encarnacion se ubytujeme u terminálu, jelikož v Paraguayi to funguje tak, že lacinější hotely se nacházejí kolem autobusového nádraží.

Za terminálem se nachází také rodný dům paraguayského diktátora Alfreda Stroessnera, který dnes slouží jako soukromá univerzita. V této části je také vilová zástavba, kudy je dobré se projít a pokochat místní noblesní architekturou, za kterou se bohatší Paraguayci nestydí. Jednu ulici od autobusového nádraží směrem k centru je malé náměstí s městským úřadem Plaza Francisco Solano López a katedrála Nuestra Seňora de la Encarnacion.

Město Encarnacion je na první pohled uspořádané a čisté. Lidé jsou stále usměvaví a více multikulturní než ve městech, kterými jsme v Paraguayi projížděli. Není divu, kromě španělských potomků a indiánů kmene guaraní (původní obyvatelé, ale také označení místní měny a jazyku, který je druhým úředním jazykem v Paraguayi) zde žije spousta přistěhovalců jako Brazilci, Němci, Ukrajinci, Poláci, Japonci nebo Číňané. A jeden pán, kterého jsme stopli, říkal, že i pár Čechů.

Hlavní náměstí v Encarnacionu, Plaza de Armas, je prostorné a rozdělené do několika částí. Ve spodní části je vybudovaná japonská zahrada, kde jsou japonské lampy, kamenný most, zakrslé dřeviny a jezírko. V centrální části je velký pomník a několik stožárů s paraguayskými vlajkami. V horní části je dětské hřiště s prolézačkami a za ním kostel se zelenou fasádou – San George. Náměstí je zarostlé zelení, především palmami a stromy lapacho (kvetoucí růžovými květy), které jsou v Paraguayi hojně k vidění. Není se čemu divit, když je to jejich národní strom. Od tohoto náměstí se dá sejít přímo k řece Paraná – k hlavní „bavící se“ ulici Costanera.

Při přecházení ulice Costanera se mihneme kolem staré železniční stanice, která slouží spíše jako dekorace, a míříme rovnou na pláž. Promenáda je tu nová a město si na ní dalo záležet, což se ani nedivím, protože Paraguayci veškerý svůj volný čas tráví venku. A to buďto s přáteli, nebo s rodinou, ale hlavně u hrnku tereré.

Pláž je dlouhá asi kilometr a je tady spousta dětských hřišť, stánky s občerstvením, restaurace a bary a taky staré silo, které zdobí začátek pláže. V letních měsících pláž praská ve švech, ale my tu teď máme klid. Nikdo se ani nekoupe, lidé jen posedávají u západu slunce a klábosí. Přizpůsobujeme se jejich radovánkám a usedáme na písek. Zajímavé je, že v protějším městě Posadas (Argentina) je o hodinu více. Takže slunce zapadá na encarnacionské pláži v půl šesté, zatímco na pláži v Posadas v půl sedmé.  

Encarnacion je proslavený svým karnevalem, který probíhá každý víkend od konce ledna a v únoru a je menší obdobou toho v Rio de Janeiru. Místo konání průvodu (Sambodromo Carneval) je právě na ulici Costanera a Gaspar Rodriguez de Francia. Zde je také největší koncentrace restaurací a barů, kde se místní téměř denně scházejí. My Encarnacion navštěvujeme půl roku po karnevalu, takže si tento zajímavý svátek s místními bohužel užít nemůžeme. Ale aspoň se při toulkách tímto údajně nejhezčím městem Paraguaye můžeme kochat místní architekturou a západem slunce na řece Paraná a poslouchat souznění přírody a města.

GPS: 27°16'35.6"S 55°55'50.8"W

Text a foto: Tomáš Novák