Peru - můj splněný sen IV.
V Cashapampě jsme se na začátku treku na chvíli zastavili, abychom si nastavili hůlky, posvačili a udělali skupinové foto. Potkali jsme tam čtyři malé usmolené peruánské klučiny. Měla jsem pro takovéhle příležitosti nakoupené bonbony, tak jsem je hned vytáhla. Udělala jsem ale začátečnickou chybu, a sice tu, že jsem klukům přímo nabídla, aby si ze sáčku sami bonbon vyndali. Samozřejmě si nabrali všichni plné hrsti, co jenom unesli a mě zbyla z karamelek tak jedna čtvrtina. Odteď jsem rozdávala místním dětem po jednom bonbónu sama.
Už tady, na počátku treku, začaly štípat muchničky a pokračovaly v tom po celou cestu. Bylo to velmi nepříjemné a poměrně výrazně svrbivé. Repelenty, kterých jsme měli hodně a různorodé, pomáhaly vždy jen na chviličku. Po štípnutí vznikla velká červená skvrna s krvavým „kráterem“ uprostřed. Já jsem na ty štípance byla obzvlášť citlivá, budila jsem se i v průběhu noci, abych si mazala celé nohy Fenistilem. Štípance mě svrbily ještě více než dva týdny po návratu…
Trek začal prudkým stoupáním. Byl to docela záhul pro plíce, ale celkově to šlo – i když v mém případě dost pomalu. 800 výškových metrů se ujde na vzdálenosti asi 6 kilometrů. Po tomto krušném počátku už je stoupání jenom mírné. Všude okolo nás rostlo obrovské množství vegetace, líbily se nám hlavně bromélie na stromech a skalách.
Brzy se začaly honit mraky. Netrvalo dlouho a spustil se déšť. Oblékli jsme pláštěnky a vyrazili dál. Bylo dost dobře poznat, že období dešťů je teprve na přechodu do období sucha, protože i říčka byla ještě dost rozvodněná a místy voda zaplavovala cestu. Jednou jsme museli sundat boty a brodit nebo se prodírat přes vegetaci okolním svahem. Kempovat jsme se rozhodli po šesté hodině za občanského soumraku na cestě v místě, kde jsme nalezli dostatečný prostor pro tři stany. Jenom krávy jsme museli odhánět, protože si dělaly na tento plácek nároky. Vojta si odskočil na záchod a zabodl si do nohy (naštěstí to byla jenom noha…) zákeřný kaktus. Pršet už nepřestalo, takže jsme ani nevařili večeři a šli extrémně brzy spát.
Text/foto: Kristýna Bartůňková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek