Peru - můj splněný sen VI.
Do sedla Punta Union jsme dorazili všichni asi po dvou a půl hodinách. Postupně přišlo několik dalších lidí a osel, čímž se sedlo docela zaplnilo. Ještě k tomu se zatáhlo a začalo pršet. Dali jsme se tedy na sestup na druhou stranu. Při hnusném počasí, s pláštěnkami a v docela drsném terénu to nebyl zrovna příjemný zážitek. Když jsme sestoupili k řece a na chvíli pršet přestalo, kluci se vykoupali. Za okamžik ale začalo zase lít jako z konve a tak jsme se dali do dalšího mechanického pochodu po rozbahněné cestě. Kolem čtvrté hodiny jsme začali hledat, kde zakempujeme. Mezi kravinci a plochami nasáklými vodou to nebylo úplně jednoduché, nakonec jsme ale našli vhodné místo na tábořišti Hauripampa, ve výšce asi 3700 m n. m.
Ráno jsme vstali docela brzy. Už nepršelo. Ostatně tak to tady bylo každé ráno. Protože se dalo předpokládat, že další lijáky na sebe nenechají čekat, rozhodli se Markéta s Pepou, že zruší svůj původně naplánovaný výstup na horu Pisco. Nám ostatním to rozhodně nevadilo, znamenalo to pro nás, že budeme mít víc času na další lokality. Dnešek se tím pádem stal posledním dnem treku. Plán spočíval v přesunu do vesnice Vaqueria a odtud colectivem nebo jak to půjde zpět do Huarázu. Do Vaquerie to nebylo daleko, času jsme tedy měli dost a nemuseli jsme s ranním balením nijak spěchat. Zacvičili jsme si, vyprali zabahněné boty a kalhoty a vydezinfikovali hodně zakalenou vodu (vodu jsme pro jistotu dezinfikovali tabletami nebo kapkami po celou dobu treku).
Po opuštění tábořiště jsme potkali malé a velké Indiánky, ženoucí stádo ovcí. Dali jsme malým Indiánkám bonbóny, velkým Markéta poskytla po jejich žádosti půl plata Ibalginu. Po chvíli jsme narazili na další skupinu místních. Tentokrát se jednalo o malé chlapce se stádem koz a s několika lamami. Kromě turistické lamy v Huarázu to byla první zvířata tohoto druhu, která jsme v Peru potkali.
Další cesta nás vedla přes vesnici Huaripampa. Bylo tu mnoho turistických cedulí a nápisů typu „turistická restaurace“. Jedna cedule také odkazovala na morčecí farmu. Potkali jsme mnoho dětí, které na nás žebraly bonbóny a tak jsme rozdávali, seč jsme mohli. Na konci vesnice byla kontrola, kde po nás chtěli naše vstupenky do Národního parku. Závěr treku jsme strávili na serpentinách směrem nahoru do Vaquerie. Zde jsme čekali na colectivo, ale bez úspěchu. Projely asi dvě, nacpané k prasknutí. Na jednom dokonce seděli lidi na střeše. Těžko by se nás někam vešlo šest i s objemnými batohy. V místním krámku jsme tedy zakoupili pivo Pilsen, relaxovali a vyčkávali, co přijede. Okolo nás se procházel oslík, několik slepic a různě po okolí se potulovala prasata, požírající svoje krmení.
Přijelo auto, vezoucí na korbě dělníky do Huarázu. Zřejmě se vraceli na šichtu po Velikonocích. Za nevelký poplatek jsme byli připuštěni na palubu se slibem odvozu do Yungaye. Pomýšleli jsme na to, že se možná necháme odvézt až do Huarázu. Cesta začala opravdu bezvadně. Takové výhledy na okolní krajinu bychom z colectiva neměli ani náhodou. Auto stoupalo serpentinami nahoru do sedla. Viděli jsme vrcholky hor (i Huascarán), jezera, skály, byla to nádhera. Bohužel se nedalo moc fotit ani natáčet, protože to příšerně drncalo. Tak jsme nemohli na svých fotoaparátech zvěčnit ani nádherné údolí s jezerem Llanganuco.
Poté, co jsme přejeli sedlo, se nakumulovaly mraky a po nějaké době začalo pršet. To už nám moc do smíchu nebylo. Peruánci, aby to vyřešili, přehodili přes korbu modrou plachtu, což by bylo fajn, pokud by ta plachta nebyla příšerně špinavá a všechny nás nezabahnila. Milanův a Zuzčin původně bílý klobouček se změnil k nepoznání. Modlili jsme se, abychom už byli v Yungayi, myšlenky na pokračování do Huarázu na korbě nás přešly. Celkem trvala cesta čtyři hodiny a naštěstí její většina probíhala v pohodě. Epizoda s deštěm a plachtou přišla až později.
V Yungayi sehnal Pepa dva taxíkáře, kteří nás byli ochotní odvézt do Huarázu. Tak se taky stalo a my se ve dvou taxících přesunuli zpět do hostelu La Cabaña a tak udělali tečku za naším prvním trekem v Peru.
Text/foto: Kristýna Bartůňková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek