Portugalsko, Guimarães – od středověku až po modernu
Podzimní čtení vám přináší:
Nebudu nikoho napínat a hned řeknu, že ano. Napoví, že město Guimarães je od roku 2001 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, neboť jde o „výjimečně dobře zachovalý a autentický příklad proměny středověkého sídla v moderní město“. A přesně to okouzlilo i mě. Památky dávného středověku, mohutné hradby, gotické lomené oblouky dohromady s barevnými kachličkovanými fasádami domů a portugalským art nouveau vyvářejí dojem města jako z pohádky nebo z jiného světa.
Jako brána do tohoto světa fantazie působí památník bitvy na Rio Salado ze 14. století. Jakýsi gotický altánek uprostřed náměstí je stavbou, na kterou jen tak někde nenarazíte. Je obklopený barevnými židlemi a stoly přilehlých restaurací, což působí trochu zvláštně, nepatřičně a zároveň magicky. Náměstí Largo da Oliveira je jedním z míst, která byste ve městě neměli minout. Svůj název dostalo podle starého olivovníku a kromě památníku tu najdete nádherný kostel Igreja de Nossa Senhora da Oliveira.
Další zásadní středověkou památkou je zdejší hrad. Postaven byl již v 10. století, ale od té doby uběhlo hodně vody a hrad prošel řadou změn. Na konci 15. století ztratil svoji obrannou funkci a čas ho notně ohlodal. Zajímavostí je, že jde o první portugalský hrad, který je zvěčněn na fotografiích, a také byl mezi prvními zařazen roku 1881 mezi národní památky. Devatenácté století mělo místa opředená hrdinnými příběhy dávného středověku rádo, a pokud měla co dočinění s hrdinnými kapitolami národa, mělo je ještě radši.
I když devatenácté století středověk romanticky milovalo, zároveň zbavovalo města středověkých přežitků a přebytků. Byly zde nové požadavky na hygienu, symetrii, vzdušnost a vůbec estetičnost. Bouraly se hradby a budovaly se široké bulváry, stejně jako jiná evropská města, ani Guimarães neunikl radikální přestavbě. Staré ale nebylo smeteno z povrchu zemského a naopak s novým vytvořilo krásnou symbiózu.
Kromě svého historického a kulturního významu je město zajímavé ještě každoročními slavnostmi Nicolinas. Jde vlastně o našeho Mikuláše, i když úplně jinak. Oslavy datující se již do roku 1691 začínají 29. listopadu a končí 7. prosince. Skládají se z různých částí, nejznámější jsou průvody studentů procházejících městem a hrajících na bubny. A i když jsme v době naší návštěvy neměli o existenci podobných oslav ani páru, na bubny jsme naráželi všude. Pokud vás tedy zajímají lidové tradice a kultura, vydejte se prozkoumat Guimarães během pozdního podzimu. Koupat v moři se sice nebudete, ale oproti Čechám je zdejší klima pořád vcelku příjemné. Samozřejmě ale i jaro je tu nádherné.
Text a foto: Kateřina Holečková
Diskuze u článku (0) |