Když před miliony lety nastal výbuch lávy v Atlantiku, vznikl tu 5 000 metrů vysoký lávový masiv, z něhož dnes vidíme jenom část jako ostrov. Ostrov, který si dnes vystačí s vlastními prostředky. Má několik elektráren (vodní a větrné) úrodnou půdu a moře plné ryb.
Zdejší rybí specialita je ryba ESPADA – přezdívaná černý mečoun. Poměrně velká ošklivá ryba s vypouklýma očima, která žije v hloubkách jeden až dva kilometry a která se loví pouze v noci. To proto, že ona sama se vydává na lov a musí tedy do hloubek kolem 500 metrů, což je hloubka přijatelná i pro rybáře. Vyskytuje se pouze u Madeiry a Japonska.
Lidé se tu živí převážně cestovním ruchem, rybolovem, pěstováním plodin a výrobou vína. Každý si obdělává ten svůj kousek půdy a pěstuje ovoce a zeleninu. na okrasné zahrádky nezbývá moc místa. Navíc v kopcovitém terénu jsou políčka terasovitě členěna a obdělávání je fyzicky náročné. Kytky jsou většinou v květináčích kolem domu na vydlážděné terase. Původní styl domů byla bílá fasáda s čedičovými obklady, např. kolem oken a dveří. Moderní hotely okrasné zahrady mají, například v západní části Funchalu, ale prostor je omezený, není kam posunout hranice. Rozloha ostrova 740 km² zůstává neměnná.
Sladké madeirské likérové víno pochází z odrůdy Malvázie, kterou nechal roku 1440 přivézt princ Jindřich Mořeplavec z Kréty. Jedná se o velmi odolnou a světově uznávanou odrůdu. Díky své strategické poloze na obchodní cestě mezi Afrikou a Amerikou se Madeira stala ideálním místem pro doplnění zásob vody a potravin. Kvetl zde čilý obchod. Proto tu dnes najdete tolik věcí, jejichž původ je z dalekých zemí. Obchodovalo se i s lidskou pracovní sílou. Jak známo, dříve lodě poháněli otroci. Počátkem 16. století byly zřízeny „domy otroků“ (Casa dos Escravos), dnes bychom řekli agentura na prodej otroků. a tak se otroci začali vozit do Ameriky.
Víno na Madeiře je vždy sladší, i když je suché nebo polosuché. Stáří základního místního vína je 3 roky, další se stáčí po 5, 10 a 15 letech. Existují i ročníková vína, z nichž to nejstarší je z roku 1850. Výrobě likérového vína předchází zajímavá historie. Jako vždy je to o náhodě… po založení vinic počala výroba stolního vína, které se vyváželo až do Japonska. Aby se cestou nezkazilo, přidávala se do něj pálenka. Když Japonsko jednou odmítlo zásilku s tím, že je zkažená, přikázal kapitán námořníkům vylít sudy do moře. Ti nejdříve ochutnali, než rozkaz uposlechli, a objevili tak lahodnou chuť sladkého moku. Nějaký čas trvalo, než zjistili, co se vlastně stalo s vínem v sudech na lodi, když do nich pražilo slunce. Lodě vracející se ze severských oblastí měly totiž víno opravdu zkažené (na rozdíl od lodí vracejících se z teplých oblastí). Tak vznikla první výroba likérového vína. Dodnes je to velká věda, hlavně ve výrobě podomácku. Aby víno správně dozrálo ve vysokých teplotách, nejprve bylo uskladněno v nejvyšším a zároveň nejteplejším patře, po přidání pálenky – zhruba po roce – se stáčelo do sudů o patro níže, a to celé minimálně ještě jednou.
Na Madeiře koupíte také ročníková vína pod názvem RESERVA, to když byla úroda opravdu vynikající, nebo vína Rain Water, což je víno ředěné vodou – vinný střik. i ten má svoji úsměvnou historii – námořníci upíjeli víno, co na lodích převáželi. Aby se to nepoznalo, dolévali obsah dešťovou vodou. Portské víno dozrává naopak v chladných prostorách, skladuje se naležato a jeho chuť se po rocích mění.
GPS: 32°41'44.7"N 16°46'33.8"W
Text a foto: Monika Babická
