Ostrov v Atlantiku, kde díky vlhku, teplu a úrodné půdě můžete pěstovat téměř cokoliv. Kde se tedy bere voda vhodná k zavlažování a na jakém principu vše vlastně funguje?
Ostrov v Atlantiku, kde díky vlhku, teplu a úrodné půdě můžete pěstovat téměř cokoliv. Kde se tedy bere voda vhodná k zavlažování a na jakém principu vše vlastně funguje?
Madeira znamená „dřevo“ a od toho také pochází název. Právě husté stromy byly to první, co ztroskotaní mořeplavci roku 1419 objevili. Vlny Atlantiku je sice v bouři nejdříve zanesly k ostrovu, kterému dali jméno Porto Santo (Svatý ostrov) jako díky za záchranu životů, až poté objevili další ostrov, který pojmenovali Madeira.
Pár let po objevení ostrova počali jeho osídlování, nejprve námořníky, otroky a trestanci. Pro své obydlí a pole bylo zapotřebí stromy vykácet a získat tak vhodné plochy. Pak už chyběla jen voda na zavlažování… Museli se tedy vydat dál do hor, kde zjistili, že všechna přírodní voda, která stačí pro závlahu celého ostrova, se nachází právě zde, v horských pásmech.
Horská pásma tu dosahují slušné nadmořské výšky a stále jsou hustě zalesněna. Původní rostlinou zde byly vavřínové stromy a jsou zde dodnes. V horách vznikly tzv. samozavlažovací lesy, tedy lesy pralesového typu, na jejichž kožovitých listech se sráží všudypřítomná mlha, stéká do půdy a tím ji vlastně zavlažuje. Takovéto lesy se vyskytují na severních svazích v nadmořské výšce 300–1400 metrů, na jižních svazích pak v 700–1600 metrech. Jedná se o oblasti Santana, Riberio Frio a Encumeada.
Aby se mohla voda z hor získat, bylo potřeba zbudovat vodící kanály, vyústit je do rezervoárů a tím zajistit přísun pitné vody. Tak v roce 1461 začala výstavba vodících kanálů neboli levád. Název pochází od portugalského levar – nést, přenášet. Kanály jsou zbudovány po vrstevnicích v mírném sklonu, u vrcholu úzké, směrem k patě hory se rozšiřují a zde se navíc musely vysekat žlaby. Ty nejstarší levády poznáte podle toho, že jsou vyloženy kamením, kterého tu díky sopečnému masivu bylo víc než dost. Později se kvůli zpevnění vylévaly levády betonem. Zpočátku to byla práce velmi náročná, po vykácení stromů totiž došlo k narušení půdy a jejím sesuvům. za roky práce tak vznikl unikátní systém levád.
V roce 1900 bylo registrovaných více jak 200 levád o délce 1000 km, dnes je délka víc jak 2000 km. a to nepočítám desítky kilometrů tunelů. Levády dodávají vodu do obydlených oblastí včetně hotelových komplexů. Aby vše fungovalo, je zapotřebí lidská ruka a samozřejmě zákon o využívání. o chod levád, jejich propojení (svislé i vodorovné), čistotu a odtok vody do dalších oblastí se starají „levadeiros“. Zákon stanoví výši poplatku, která se odvíjí od velikosti pozemku, jeho umístění a způsobu využití. Pro soukromé účely jsou ceny nižší, 20–100 eur ročně. Voda má ale další využití, a to pro potřeby hydroelektrárny. Madeira je totiž soběstačná i v energiích.
Text a foto: Monika Babická
GPS: (Riberio Frio) 32°44'01.4"N 16°53'00.3"W