Na ostrov jedině leteckou dopravou. Překonávat vzdálenost od nejbližší pevniny, která je téměř 1 000 km od Portugalska a 600 km od severní Afriky, snad ani jinak nejde. Navíc plavba zámořskou lodí Atlantikem nemusí být pro každého příjemná.
A když tedy letecky, tak ani to není nejjednodušší. Říká se, že přistávací dráha na Madeiře je noční můrou všech pilotů. Tedy úplně od začátku se na Madeiru létalo hydroplánem a přistávalo v zálivu (od roku 1921). Letiště bylo zbudováno až roku 1964 a mělo délku 1 600 metrů. To ovšem byla velmi krátká přistávací dráha, a tak se postupně prodlužovala a prodlužovala a v roce 2000 dosáhla délky 2 800 metrů. Místní terén ovšem dovoloval prodloužit dráhu pouze jedním směrem, a to do moře. Přistávací dráha je nad hladinou Atlantiku vynesená a podepírá ji 180 betonových pilířů. Samotné přistání či odlet může být dobrodružným zážitkem.
Období, kdy je funchalský záliv plný lodí, je každoroční Atlantický festival, kdy se v červenci koná soutěž v ohňostroji, a přelom nového roku, když světla ohňostrojů ozáří celý ostrov. Ohňostroj připravuje vítěz letní soutěže a je odpalován z více míst ostrova a z lodí přímo na moři. Zámořské lodě plné lidí se řadí do předepsaných formací, aby každý pasažér měl ten správný výhled. Oslavy nového roku jsou na Madeiře vyhlášenou atrakcí, které se každý rok účastní tisíce lidí.
V severní části ostrova je lepší počasí, resp. má více slunečních dnů než jižní část při pobřeží, kam také spadá Funchal, hlavní město Madeiry. Zde je o pár stupňů chladněji a více deštivo. Takže se vám klidně může stát, že projedete jedním z tunelů, jejichž délka je po celém ostrově asi 5 000 km, a vjedete do úplně jiné krajiny, plné mlhy a deště.
Vlhké a čisté ovzduší, kde se astmatikům dýchá přímo přepychově, vyhledává čím dál tím víc lidí trpících respiračním onemocněním. Jezdí se sem úspěšně léčit. za jeden ze symbolů čistého ovzduší je považován výskyt mimózy, která původně pochází z Austrálie a je velmi náchylná na znečištění.
Už samotný název to napovídá, neboť v překladu zní „citlivka stydlivá“. Ta žije v symbióze s další na Madeiře rozšířenou rostlinou – eukalyptem. Ani ten zde není původní rostlinou. Byl přivezen a vysazen za účelem zachytávání vláhy – jako pomoc původní madeirské rostlině, vavřínu.
Ve světě je eukalyptus vysazován spíše v místech, která potřebují odvodnit a vysušit. Je také první rostlinou, která vyroste v oblastech zasažených požárem. po léta pěstování však na Madeiře způsobil problém. Eukalyptus totiž spotřebuje denně 20 litrů vody a neuvěřitelně rychle se zde množí. Tím bere vodu okolním rostlinám a navíc vylučuje škodliviny, které brání ostatní vegetaci v růstu. Jediné, čím je zde užitečný, je to, že odpuzuje komáry. Používá se také k lékařským účelům, ovšem ne zde na Madeiře. Místní ekologové se zatím nedokážou shodnout, jak s eukalyptem naložit.
GPS: (letiště) 32°41'43.8"N 16°46'34.1"W
Text a foto: Monika Babická
