Portugalsko – ostrov Madeira VII

Míjíme rozlehlé oplocené pozemky plné solárních panelů, které se střídají s vyprahlou červenou půdou. na červené prvky jsme narazili i předtím v horách, všechno to jsou zbytky lávových kamenů. Tady je žár akorát rozmělnil.

  

Jsme v Ponta do Sao Lourenco, kde se pod útesem nachází černá písková pláž Prainha. po zaparkování můžete sestoupit a kdo je otrlý vůči studené vodě, může se i vykoupat. Z kruhového objezdu vlevo je to kousek k vyhlídce Ponta do Rosto, odkud uvidíte nejen krásné skalnaté scenerie, ale za dobrého počasí i ostrov Porto Santo. Vzdálený je necelých 50 km a dostanete se na něj z Funchalu asi 2hodinovou plavbou. Naopak z kruhového objezdu vpravo se dostanete k oáze Casa do Sardinha a k ostrovům Ilhéu da Cevada a Ilhéu da Farol, kterými je východní cíp Madeiry zakončen. na druhém z nich je v nadmořské výšce 103 m umístěn maják, jehož světlo upozorňuje námořníky už z velké dálky. Pokud se vydáte pěšky na samý konec, počítejte s nevlídností počasí.

  

Z východního cípu směrem k Funchalu je bývalá rybářská vesnice (farnost založena roku 1561) Canical, která se proslavila lovením velryb. po zaniklé tradici zde zůstalo muzeum velryb s exempláři životních velikostí a tradici připomíná i rybářský festival, který se koná každý rok třetí neděli v září. Obraz Panny Marie z rybářské kaple pluje ve vyzdobené loďce po moři a provázející modlitba slibuje šťastný návrat všech rybářů. Město, které svůj status získalo v roce 1994, je známé výrobou těstovin. Styčným bodem je zde stále se rozšiřující nákladní přístav, takže cokoliv přivezou na Madeiru, míří sem. i cisterny s benzínem. Celý východní cíp od vesnice Canical až po poslední ostrov má délku 6 km.

Cestou do Funchalu míjíme město Machico, kde se poprvé vylodili (r. 1419) mořeplavci, kteří ostrov objevili a odkud dnes začíná jediná dálnice na Madeiře. Ano, i severní strana má 2proudovou silnici, ale dálnice, na které jste zvyklí, tu moc nehledejte. Kromě historického centra města je v Machicu turisticky oblíbená pevnost Forte do Amparo a písečná pláž se žlutým, v slunci se lesknoucím až zlatavým pískem, který byl dovezen z Maroka. Spolu s pláží byla zbudována v roce 2008 i betonová stěna zasahující až do zátoky, aby pláž chránila. Madeira neoplývá velkým počtem pláží, tato je z nich asi nejoblíbenější. Machico nebylo nikdy oficiálním hlavním městem ostrova, i když dříve bylo nazýváno Kapitána, což v překladu znamenalo něco jako hlavní stan velitelů. Každý rok v červnu si místní připomínají slavnostní vylodění, které se opakuje v dobových kostýmech, a město se duchem vrátí do 15. století. Tehdy se stalo centrem pro pěstování cukrové třtiny. i dnes se někteří obyvatelé živí zemědělstvím na známých terasovitých políčkách, kde pěstují vinnou révu, ovoce, brambory, obilniny, ale převážná většina obyvatel pracuje v cestovním ruchu.

Z Machica je nedaleko k mezinárodnímu letišti a k městu Santa Cruz, v kterém se ocitne každý, kdo na Madeiru přilétá. Letiště a jeho přistávací dráha je popsána v díle III. 

  

Jednou z farností Santa Cruz je obec Camacha (700 m n. m.), proslulá ruční výrobou ratanového nábytku a jiných užitečných věcí z proutí. Největší prodejnu najdete na náměstí v budově Relógio (hodiny). Precizně zpracované kousky si ale bohužel koupit nemůžeme.

  

Obec má však jedno prvenství, a to první fotbalový zápas na území Portugalska, který se konal na náměstí roku 1875. Vděčíme za něj anglickému přistěhovalci, který proti sobě postavil dvě družstva a fotbalový míč, který si sem přivezl s sebou. Zdejší úrodná půda je vhodná pro ovocné sady, vyrábí se tu cidrové víno i pivo.

Dálnice z Machica pokračuje až do Funchalu a pracuje se na dalších úsecích.

Do východní oblasti patří ještě několik atraktivních zastávek, které jsou na cestě vnitrozemím směrem k severovýchodnímu pobřeží, o nich si ale povíme v dalším díle.

GPS: (Canical) 32°44'19.6"N 16°44'17.2"W

Text: Monika Babická

Foto: Monika Babická, Wikimedia Commons: Maximovich Nikolay, Coeli