Řecko: Kos - po stopách Hippokrata I.

Sedíme nahoře, abychom měli přehled, jestli někde nezahlídneme delfíny. Tentokrát jsme ale štěstí neměli, tak snad příště. Připlouváme do města Kos. Hned je vidět hrad a pověstný dům radnice. Projdeme pasovou kontrolou a venku na nás dýchne nová vůně Řecka. Je poznat, že nejsme v Turecku už podle té čistoty, spořádanosti a evropské výstavby ulic a chodníků. Ale stejně mám ráda i to "halabala" v Turecku.

Jdeme podél pevnosti a po cestě jsme dostali mapku. Mimo jiné jsou zde úžasné cyklostezky, takže si určitě půjčíme kola. Mají zde legrační modely s velkýma kolama a košíkem, jako jste mohli vidět ve filmu Postřižiny. Člověk si při jízdě připadá minimálně jako pan starosta. Zjišťuji, že tu mají 15 km cyklostezek. Ale začneme pěkně od začátku.

Nejdříve musíme navštívit a obdivovat slavný strom platan, pod kterým vyučoval známý lékař Hippokrates své studenty. Jako první oddělil medicínu od náboženství a filozofie. Udělal z ní samostatnou profesi. Byl zastáncem medicíny, čímž se dostal do opozice a byl odsouzen na 20 let do vězení, kde napsal svou lékařskou práci Komplikované tělo. Většina informací z knihy je ověřena moderní vědou jako pravdivá. Hippokrates jako první zastával názor, že nemoci jsou naprosto přirozené. A nejde proto o prokletí nebo pomstu bohů. Vzhledem k tomu, že tehdy bylo zakázáno pitvání mrtvých, dopustil se proto také mnohých omylů. Při léčbě byl Hippokrates zaměřen na důležitý bod obratu tzv. CRISIS, ať k horšímu či k lepšímu - jedná se o rozvinutí nemoci či ústup. Jeho hlavní léčba byla pokorná a pasivní, založená na „léčivé moci přírody“. Snažil se usnadnit tělu proces uzdravení. Jeho hlavní metodou byl odpočinek a nehybnost pacienta. Snažil se být k nemocnému laskavý, udržovat jej v čistotě a sterilitě, např. k čištění ran dovolil používat pouze vodu nebo víno.

Pacientům často předepsal hladovku a konzumaci jablkového octa. Jednou prý prohlásil: „Když jsi nemocen a najíš se, živíš tím svou nemoc!“ Jeho životní krédo byla profesionalita, disciplína a přesná pravidla. Říká se, že dokonce měřil pacientovi tep na ruce, aby zjistil, zda pacient lže. Kladl důraz na prohlížení, pozorování a pečlivé záznamy o nemoci pacienta. Jeho metody užívají studenti plicních onemocnění a chirurgové dodnes. Prohlašoval: „Ať je jídlo tvou medícínou a medicínou ať je to, co jíš…“ nebo „procházka je nejlepší medicínou“.

Pokračování příště...

Text/foto: Sylvie Halouzková