Řecko: Kos - po stopách Hippokrata II.

Tady ji máte:

„Přísahám při Apolonovi, bohovi lékařství, při Asklepiovi, Higiei a Panacei i při všech bozích a bohyních a dovolávám se jejich svědectví, že tuto přísahu a tyto závazky budu podle svých sil a svědomí řádně dodržovat. Svého učitele v tomto umění si budu rovněž vážit a ctít jako vlastních rodičů a vděčně mu nabídnu všechno potřebné, pokud si to vyžádá nutnost. Jeho potomky budu pokládat za vlastní bratry a když se budou chtít vyučit tomuto umění, vzdělám je bez nároku na odměnu nebo jakékoliv závazky. Svým synům i dětem svého učitele a žákům, kteří se slavně zavázali lékařskou přísahou, umožním, aby se zúčastnili výuky, přednášek i na celé vědě. Nikomu však jinému. Způsob svého života zasvětím podle vlastních sil a svědomí k užitku nemocným a budu je ochraňovat před každou křivdou a bezprávím. Ani prosbami se nedám přinutit k podání smrtícího léku, ani sám nedám k tomu nikdy podnět. Žádné ženě nepodám prostředek na vyhnání plodu. Svůj život a své umění budu vždy chránit v čistotě a udržím je bez jakékoliv viny. Sám neuskutečním řez u nějakého chorého, kterého trápí kameny, ale odevzdám ho do rukou mužům zkušeným v tomto oboru. Ať vkročím do jakéhokoliv domu, vejdu tam jen s úsilím pomoci nemocným a budu se vyhýbat každému podezření z bezpráví nebo jakéhokoli ublížení. Zříkám se touhy po smyslových požitcích, ať se ženami nebo s muži, se slabomyslnými nebo s otroky. Když při své lékařské praxi shledám nebo uslyším něco, co by mělo zůstat tajemstvím, o soukromém životě lidí, všecko zamlčím a jako tajemství uchovám. Když budu tuto přísahu dodržovat a řádně plnit, ať žiji šťastně, ať si získám úctu všech lidí a ať se raduji z plodů svého umění. Pokud ji však poruším, ať se mi stane pravý opak.“

Teď už se procházíme městečkem po Náměstí Svobody a kolem ruin starobylého města Kos se zbytky domů s mozaikami a kolem kostela. Je zvláštní zase po dlouhé době vidět kostel. A pak je tu krásná agora plná různorodého zboží. Hned jsem si vzpomněla na historku, kdy Sokrates zajde k obchodníkovi s mnoha věcmi a hezky mu to pochvaluje a pak prohlásí: „Jé, to je věcí... (obchodník zamrká s nadějí na dobrý obchod ), … které nepotřebuji!“ a to už ho rozzuřený obchodník žene ven…

No a pak si v jedné půjčovně pronajmeme kola za 4 eura na den a vyrazíme směr Therma k horkým pramenům. Cesta vede alejí eukalyptů, takže nám ani není takové vedro. Je to tak 13 km. Už se moc těšíme. Po zhruba 5 km začíná stoupání, kde míjíme sváteční cyklisty, co to vzdali a vedou kolo vedle sebe. My se držíme až nakonec, kde nás odmění krásná vyhlídka na útesy pod námi a nekonečné moře před námi. A pak zaparkujeme kola u kavárny, kde si dáme zmrzku a pochodujeme klikatou stezkou až dolů. Někteří pěšky, jiní se vezou na oslíkovi. Líbí se hlavně dětem.

Dole se sice není kde převléci a nejsou tam ani toalety, ale má to tu kouzelnou atmosféru. Prameny jsou ohraničeny hradbou z kamenů a všichni se tu rochní, a když už jim je moc horko, vlezou si do moře. Nahřívám se dlouho, aby se mi rozpustily tuky, a jen doufám, že tu po mně nezůstane mastné oko… A pak zase šplháme do kopce a vracíme se tentokrát pěkně fofrem dolů, projedeme zatáčkami, až se opět ocitneme ve městě Kos.

Zde si prohlédneme odeon a další část historických památek i obydlí s nádhernými mozaikami a pomalu začínáme cítit hlad. Objednáváme si gyros a pak se rozhodneme pronajmout si skútr. Ne, že bychom byly s Ivou lenivé, ale sportu už bylo pro dnešek dost.

Text/foto: Sylvie Halouzková