Řecko: Kos - za bohem Asklepiem II.

Uchylovali se sem poutníci z celého Řecka, aby se vyléčili. Návštěvníci nejprve přinesli oběti bohu, a pak se účastnili očistných obřadů, kde se psychicky i fyzicky připravovali na léčebnou kúru. Poté vstupovali do posvěceného prostoru. U lehčích nemocí se jim tam ve spánku zjevoval sám Asklepios, aby jim vnukl vhodnou terapii. S těžšími nemocemi pomáhali Asklepiovi kněží, kteří volili vhodnou léčbu na základě bohova doporučení. Léčila se zde hlavně psychika, užívala se střídavě teplá a studená voda, hladovka a vyprávění, aby se pacient z nemoci „vypovídal“. Tím způsobem se léčitelé snažili od pacienta zjistit, co on sám si myslí že mu vlastně je, a co mu chybí. Dále zde používali šokovou terapii, kdy pacienti vklidu leželi a nahřívali se na sluníčku, když na ně náhle někdo hodil hada.

Plní dojmů z Asklepionu naskočíme na skútr a míříme do malebné vesničky Zia. Dáme si limonádu a vystoupáme na kopec, kde jsou zbytky historického městečka Zia. Pak se rozhodneme pro výstup na nejvyšší horu Kosu, tedy místní "Mount Everest" a šplháme výš a výš strmými stezkami jako ty kozy, co se zde pasou. Jsou vidět čím dál krásnější panoramata dole pod námi a pořádně tu fouká. Konečně dojdeme k malému kostelíčku a vlajce na vrcholu! Pořádně nám vyhládlo, a tak si dáme konzervu plněných vinných listů s chlebem a frapé, co se do něj jen doleje voda a směs už je v kelímku nachystaná! To je místní vychytávka.

Vesele pozorujeme západ slunce, ale pak nám dojde, že vlastně půjdeme dolů po tmě! Přidáme tedy do kroku, přesto nás v té nejstrmější části už pohltila tma. Na obloze začínají zářit hvězdy a za chvilku vyjde i měsíc. Jsme zachráněni… Brzy bude úplněk, takže baterky stejně nepotřebujeme. Konečně jsme dole a ještě se vydáme na koncert Michalise. Je to neuvěřitelný zážitek. Aniž známe slova, zpíváme s rozjařeným davem a jeden veselý nadšenec nám dokonce koupil trička se zpěvákovou podobiznou. Po koncertě se ještě na chvíli zastavíme na malé občerstvení v baru, projdeme rušným centrem, a pak rychle do postele. Byl to další náročný den plný nezapomenutelných zážitků.

Další ráno jsme se s kamarádkou vzbudily pozdě a máme obrovský hlad. A jelikož jsme se ocitly v nemuslimské zemi, zajdeme si na vyhlášenou anglickou snídani, tedy vajíčka, slanina, párečky, toast. Po snídani se vydáváme k moři a potulujeme se uličkami Kosu. Nakoupíme dárečky a čas letí. Najednou je půl páté, takže musíme do přístavu, protože v pět hodin vyplouváme zase zpátky do Bodrumu. Kos, tento malebný ostrůvek, nás prostě nadchnul!

Text/foto: Sylvie Halouzková