Řecko, Kréta – ostrov památek, hor a moře II

Naší první zastávkou bylo Rethymno, což je třetí největší město Kréty, které se nachází na severním pobřeží ostrova mezi Heraklionem a Chánií. Dominantou města je benátská pevnost z konce 16. století, která ční nad samotným městem. I když nemáte návštěvu pevnosti v plánu, určitě doporučuji alespoň vyjít na kopec k bráně, odkud je pěkný výhled na celé město i na moře. Druhou atrakcí města je pak benátský přístav s množstvím restaurací a barů, kde vás jistě místní naháněči nenechají v klidu projít. Ani my jsme neodolali příjemnému posezení s úžasným výhledem na průzračně čistou mořskou vodu a elegantní maják ze 16. století. V dnešní době již do přístavu smí jen malé lodě a příjemná přímořská atmosféra je tím pádem zajištěna.

Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dále na západ do Chánie, což je se svými 55 tisíci obyvateli druhé největší město Kréty. V době minojské civilizace byla Chánia nazývána Kydonia a její přítomnost je doložena archeologickými vykopávkami na vyvýšenině zvané Kastelli. Jedná se však jen o malou oplocenou plochu, kde se nic neplatí. V období od 4. do 9. století n. l. byla Chánia pod nadvládou Arabů, kteří vyhnali křesťany z města do hor. V 10. století bylo město opět připojeno k Byzantské říši a Chánia se stala sídlem biskupa. Od 13. století byla pak pod nadvládou Benátčanů, kteří město obehnali hradbami, které jsou ještě v dnešní době patrné. Nicméně hradby neochránily Chánii úplně, a tak byla v roce 1645 dobyta Turky, kteří zde vládli až do přelomu 19. a 20. století. Během této doby bylo mnoho tehdejších kostelů přeměněno na mešity.

Za druhé světové války byla Chánia intenzivně bombardována německou armádou a spousta hodnotných památek byla narušena nebo kompletně zbořena. Po válce bylo město opraveno a rozšířeno o další stavby. Zajímavostí je, že až do roku 1972 byla Chánia hlavním městem.

Prohlídku města jsme započali procházkou po cestě podél pobřeží, která nás bezpečně dovedla až do benátského přístavu v centru města. Přístav je obklopen celou řadou restaurací a barů. Měli jsme v plánu ochutnat nějakou čerstvou rybu, nicméně místní ceny nás celkem nemile zaskočily. V přímořských letoviscích bývá tento sortiment zpravidla levný, a proto ceny kolem 20 eur nám přišly poněkud přehnané. Nakonec jsme ale přece jen neodolali a zavítali do jedné z restaurací. Na druhé straně přístavu se nám otvíral pěkný výhled na mešitu „Janissaries“ neboli Hassan Pasha, postavenou v roce 1645 (v roce, kdy Chánia spadla pod nadvládu Turků). Je to nejstarší turecká stavba na ostrově a kromě betonové kopule byla poměrně pěkně zrekonstruována.

Vstup do mešity nám byl odepřen, a tak jsme její kouzlo obdivovali pouze z venku. Po obědě jsme vyrazili na prohlídku hlavní katedrály, která se nachází hned vedle nejrušnější třídy Halidon, kde místní obchodníci prodávají téměř vše. Katedrála byla postavena teprve ve druhé polovině 19. století. I přes architektonicky skromný interiér na nás příjemně zapůsobila. Pak jsme pokračovali na vrch Kastelli, kde jsme si přes plot prohlédli vykopávky z období minojské civilizace. Archeologické práce zde probíhají od roku 1966, přičemž ty nejzajímavější nálezy je možné si prohlédnout v Archeologickém muzeu v Chánii. Naši návštěvu jsme zakončili prohlídkou městských hradeb a výstupem na vrcholek, odkud byl krásný výhled.

Město toho samozřejmě nabízí mnohem více, ale protože se už den chýlil pomalu ke konci, museli jsme pokračovat směrem do nedalekého kempu. Po chutné večeři a zaslouženém pivu jsme se odebrali do našich spacáků a těšili se na to, co nám přinese následující den, o kterém se dozvíte už příští pondělí.

GPS: (katedrála) 35°30'55.0"N 24°01'05.9"E

Text a foto: Vojtěch Bližňák