Řecko, Kréta – ostrov památek, hor a moře VI

Vznik samotného paláce se datuje k období kolem roku 1900 př. n. l. O dvě století později byl však při katastrofálním zemětřesení zničen a na zbytcích jeho základů vyrostla brzy nato další stavba – druhý palác. Ten byl osídlen až do roku 1450 př. n. l., kdy byla celá minojská civilizace zničena obrovskou přílivovou vlnou. Ačkoliv jisté pozůstatky původního paláce jsou patrné dodnes, většina nynějších vykopávek je přisuzována druhému paláci. Zbytky těchto dvou paláců zde odkryl v roce 1900 italský archeolog Frederico Halbherr, přičemž archeologické práce pokračují dodnes. Na rozdíl od Knóssu nebyly zdejší vykopávky přestavovány, ale byly ponechány autenticky tak, jak byly vykopány.

Po příchodu do paláce vás ze všeho nejdříve zaujme hlavní schodiště široké 14 metrů a sestávající z 12 schodů. Ty vedou z oblasti divadelní scény a západního nádvoří do nového paláce nalevo nebo hlavního nádvoří napravo. Schody jsou záměrně vypouklé tak, aby umocnily vizuální efekt. Tato nadčasová architektonická technika byla později přejata při stavbě Pantheonu v řeckých Aténách. Z hlavního nádvoří se vám otevře nádherný výhled na nejvyšší horu pohoří Idi a zároveň celé Kréty – Psiloritis (2 456 m n. m.). Na jejím úpatí lze rovněž spatřit posvátnou minojskou jeskyni Kamáres, kde byla nalezena sbírka keramických předmětů, jež je možné vidět v Archeologickém muzeu v Heraklionu.

Z hlavního nádvoří můžete projít přes severní nádvoří až k bývalým královským apartmánům, které byly z bezpečnostních důvodů obehnány hradbami a skládaly se z oddělených komnat pro krále a královnu. Za komnatami se nachází část pojmenovaná archiv, ve které byl v roce 1903 v jedné z řad z hliněných cihel nalezen známý Festoský disk. Jedná se o hliněnou destičku, která je spirálovitě popsaná obrázkovým písmem podobným egyptským hieroglyfům a pochází z období 1700–1600 př. n. l. I tu si můžete prohlédnout v Archeologickém muzeu v Heraklionu.

Celý areál jsme si v klidu prošli, přičemž prohlídka nám zabrala přibližně 1,5 hodiny. V každé části paláce je informační tabule, takže knižního průvodce nebudete potřebovat. Po prohlídce jsme se odebrali zpět k našemu autu, ale ještě před samotným odjezdem jsme hned vedle hlavního parkoviště objevili starý opuštěný kostelík. Na první pohled vás ničím neohromí, ale pak odhalíte jeho skryté kouzlo. I když byl kostel zavřený, mohli jsme většinu interiéru – starodávné obrazy, kadidla a svíce – vidět malým oknem ve zdi. Dříve se zde pravděpodobně konaly mše svaté, dnes už kostelík slouží jen jako úschovna.

Naším dalším bodem výletu byla návštěva východní částí ostrova a vzhledem k tomu, že jsme měli před sebou ještě značný kus cesty, vyrazili jsme po silnici směrem na Irapetru. Jak už bylo zmíněno v jednom z předchozích dílů, na Krétě nejsou žádné dálnice, a tak cesta utíkala velmi pomalu. Přespat jsme plánovali v kempu v malém městečku Koutsounari, které leží asi 7 km za Irapetrou. Podle předpovědi mělo v noci pršet, a tak jsme se rozhodli, že si pronajmeme chatku, abychom nemuseli ráno balit mokré stany. Cenový rozdíl byl minimální, a protože se předpověď naplnila, byli jsme v noci rádi, že jsme v suchu. Paní majitelka se nás ptala, kam máme namířeno a na cestu nám dala nějaké rady. Na večeři jsme zašli do restaurace s typicky krétskou kuchyní (mohu doporučit), která se nachází hned na druhé straně hlavní silnice. Po večeři jsme se šli ještě krátce projít po pláži, ale protože bylo hodně větrno, rychle jsme se odebrali do našich spacáků.

O tom, jak jsme objevovali krásy krétského východu, se dočtete opět za týden.

GPS:(Koutsounari) 35°00'28.6"N 25°49'16.5"E

Text: Vojtěch Bližňák

Foto: Vojtěch Bližňák, Wikimedia Commons: Olaf Tausch, Stegop