Řecko, Kréta: Výlet na největší řecký ostrov V.

V minulém díle jsme si zevrubně představili i jiné krétské soutěsky, které jsou možná občas neprávem ve stínu Samarie a turisté na ně mohou pozapomínat. Nicméně, dnes se budeme držet hlavního proudu a tento kout přírody společně projdeme.

Samarii najdete v oblasti Chania na západě ostrova. Soutěsku vyhloubila malá říčka, která teče mezi pohořím Lefka Óri a horou Volakias. Soutěska začíná v Xyloskalu ve výšce přibližně 1 200 metrů nad mořem. Mimochodem, název samotný pochází od žebříků, které místí používali, aby se po strmých svazích dostali do některého místa v soutěsce.

Kromě zmíněné hlavní trasy se v soutěsce nacházejí i jiné stezky, ke kterým však je nutné mít speciální povolení, než se jimi vydáte prozkoumávat přírodu. Všimli jsme si také, že je možné si objednat průvodce soutěskou, nicméně, tuto možnost jsme se rozhodli nevyužít. Soutěska je otevřena každý rok od dubna do října, ovšem v případě nepříznivého počasí může být dočasně uzavřena.

Názory na to, jak je soutěska dlouhá se liší v řádu jednotek kilometrů, nicméně, samotná túra je dlouhá 13 kilometrů, což znamená několik hodin v lůnu úchvatné přírody, jež je pro svůj specifický ekosystém součástí Světové biosférické rezervace.

Oproti jiným hornatým oblastem Kréty, které jsou často odlesněné nebo jen porostlé nízkými dřevinami, se zde budete procházet ve stínu jehličnanů zatímco se nad vámi budou tyčit mohutné hory. Rozhostil se v nás pocit bázně nad dílem přírody a zároveň jsme si představovali, že místa podobná Samarii evokují staré řecké báje a pověsti. Hrdina kráčející po stezce vstříc nebezpečí v podobě Chiméry nebo jiného mýtického monstra. Podle antického historika Diodora Sicula se v soutěsce narodila bohyně Diana.

Název Ďáblova jeskyně neboli Demospilios označuje zhruba první čtvrtinu soutěsky a také jistě odráží fantazii místních, kteří s tímto jménem přišli. Pokračujeme však dále, střídavě ve stínu cypřišů a zase ve slunečním žáru. Po naší levici jsme asi po čtyřech kilometrech pochodu narazili na malý kostel Agios Nikolaos a nedaleko od něj na pozůstatky malé farmy, kde se vyráběl sýr.

Pokračujeme dále uchváceni tímto přírodním dílem a narážíme na další kostel Afendis Christos. Za ním se soutěska začíná pomalu zužovat, terén tvoří převážně kameny a na některých místech je soutěska široká pouhých přibližně pět metrů. Tato část je příznačně nazývaná Sideroportes neboli Železná vrata. Chladíme si nohy v říčce a šlapeme dále směrem k východu ze soutěsky, kde nás čeká oblázková pláž a zasloužené koupání v moři.

Text/foto: Maxim Kucer