Řecko, Kréta: Výlet na největší řecký ostrov VI.

Výlet v soutěsce Samaria byl jednoduše skvělý. Bylo to poměrně příjemných zhruba 13 kilometrů, po kterém následovalo ještě příjemnější koupání a cesta lodí k autobusu. Plavba podél pobřeží lemovaného vysokými horami by nebyla nikdy dost dlouhá na to, aby si ji člověk mohl pořádně užít. Navíc mořský vítr příjemně osvěžil. Naše mysl se však již začínala upínat k dalšímu místu našeho putování. Bylo jím město Agios Nikolaos.

Agios Nikolaos je v podstatě na druhé straně ostrova, než na které jsme se nacházeli. Toto město s 12 tisíci obyvateli leží v oblasti Lasithi na východě Kréty. Předtím, než jsme se tam vůbec dostali, museli jsme absolvovat přibližně tříhodinovou cestu autobusem.

Projížděli jsme městy a městečky, z nichž mnohá působila značně neupraveně, jakoby byla postavena bez ladu a skladu. To však nic neměnilo na tom, že jsme si přáli to mít tak blízko k moři jako místní.

Jak jsme se dostali blíže k Agios Nikolaos, naše průvodkyně nám tvrdila, že se jedná o vůbec nejhezčí město Kréty. Nahlédli jsme do našeho knižního průvodce, který tvrdil to samé. Nešlo se proto netěšit.

A skutečně, když jsme k městu sjížděli z hor, vypadalo útulně a téměř idylicky. Přesně jako na fotkách v propagačních materiálech. Avšak po příjezdu do samotného města byly naše první dojmy spíše zklamání.

Město je posazené na třech kopcích lemujících zátoku. A přestože je to na krétské poměry středně velké město, má spíše maloměstského ducha a rychle se v něm zorientujete. Architektura se nijak nevymyká ostatním krétským městům. Působí však spíše fádněji. Kolem zátoky, kde se soustředí turistický ruch, převažují novější budovy nad starší zástavbou, jako například v Rethymnu.

Nechtěli jsme samozřejmě město hned odsoudit jako nevýrazné lákadlo pro turisty, proto jsme se vydali směrem do kopce, do ulic. Díky nepřítomnosti restaurací a obchodů se suvenýry se náš názor na město trochu změnil. Bylo rozhodně zajímavější vidět něco z neturistické části města, a to zvlášť v případě restaurací.

V jedné z bočních ulic se nám podařilo najít nenápadnou malou restauraci, na které bylo od prvního pohledu vidět, že již zažila lepší časy. Nicméně se z ní linula velice omamná vůně, která nás nakonec donutila vejít dovnitř. Když jsme se podívali do jídelního lístku, byli jsme zaskočeni cenami, které byly přibližně o třetinu levnější než konkurence. Číšník nás odkázal k pultu, kde bylo možné si vybrat z toho, co právě uvařili. Stifado, jehněčí, ryby... zkrátka klasické pokrmy řecké kuchyně, které vypadaly výborně a i tak chutnaly.

Pokračování příště.

Text/foto: Maxim Kucer