Řím I. - část 1.

Vzhledem k této okolnosti by tedy pro návštěvníka Říma neměl být problém prohlédnout si v jednom dni všechny tyto památky.

Naší první zastávkou bude Kapitolský pahorek, který je již od prvopočátku Říma zasvěcen vítězným procesím římských vojevůdců. V současnosti je Kapitolský vrchol hlavním sídlem Římského starosty a správy hlavního města obecně. Přestože z historického hlediska prošel Řím  mnoha rozličnými epochami a tomu tedy odpovídalo i odlišné postavení Říma, byl Kapitol vždy centrem tohoto města. Na jeho vrcholu se rozprostírá Piazza del Campidoglio, k níž vede schodiště zvané „Cordonata“, navržené Michelangelem, na jehož konci jsou dvě skulptury zvané „Dioscury“.

Samotné náměstí (Piazza del Campidoglio) se dělí na tři části - radnici samotnou, kapitolské muzeum a památník. Uprostřed náměstí je umístněna bronzová socha jezdce Marca Aurelia, jež je pravděpodobně jediným dochovaným exemplářem sochařského zpodobnění tohoto císaře (ta byla zachována jen proto, že se pozdější křesťané mylně domnívali, že jde o prvního křesťanského císaře Constantina). Nicméně, v tomto případě jde o repliku originálu, jež je vystaven kapitolském muzeu. Samotné muzeum je umístněno na náměstí a je rozděleno do dvou částí. Jedná se o paláce po stranách náměstí, které byly rovněž navrženy Michelangelem. První z nich Palazzo dei Conservatori na pravé straně (pokud máme schody za našimi zády), byl postaven v 15. století. Rozsáhlá podloubí paláce nás zavedou až ke vchodu paláce, ve kterém je muzeum věnované malířství. V galerii nalezneme malby od Rubense, Guerciona, Paola Veronese a mnoha jiných. Na opačné straně náměstí se rozkládá Palazzo Nuovo, které bylo postaveno v roce 1655 pro papeže Innoncenta X. V této čáti muzea je uložena velmi působivá kolekce děl z klasického období a jde o vůbec nejstarší veřejnou sbírku umění na světě. Na nádvoří paláce můžeme spatřit sochu Marforia. Jde o velmi známou sochu, nazývanou také „mluvící socha“, s charakteristickým kruhovým ústím úst. V daších částech muzea můžeme nalézt známé sochy jako například socha „umírajícího Gala“ (jejíž kopie vlastní rovnež národní muzeum v Praze), dále sousoší Amore a Psyché, zpodobňující milence a mnoho dalších.

Kromě zmíněných muzeí je na náměstí Piazza del Campidoglio umístněno i sídlo starosty Říma Palazzo Senatorio, které je centrální a dominantní budovou na Kapitolu. Tento palác byl vystaven ve 13. století na ruinách jedné z posledních budov republikánského období zvané Tabularium. I na této budově zanechal Michelangelo svůj otisk. Právě on navrhl dvojité schodiště a fontánu, krerou zdobí sousoší Tiber a Nile, přičemž socha uprostřed reprezentuje vítězný Řím. Nad samotným palácem se tyčí věž Torre Capitolina. Z druhé strany budovy, jež náleží pozůstatkům republikánské budovy, je malý balkon, který nabízí jeden z nejpozoruhodnějších pohledů na Forum Romanum. 

No.1 – 2. část

V těsné blízkosti schodiště (Cordonata), vedoucího ke kapitolskému návrší, se rozkládá rozsáhlé a o poznání strmější schodiště čítající 124 schodů, jenž bylo postaveno v roce 1348. Schodiště vede k bazilice Santa Maria in Aracoeli, jejíž průčelí příliš působivý dojem nedělá, zato se jedná o nejstarší (dosud zachovalou) Basiliku v Římě. Basilika původně náležela řeckým mnichům, následně Benedictínům a konečně Františkánům. Pokud průčelí nabízí "pouze" pohled na nikdy nedokončené fresky z románského období, tak naopak vnitřek basiliky je o to působivější, a to ať už hovoříme o mozaice Madony s dítětem a dvěma anděly, či o 22 sloupů oddělujících hlavní loď od bočních částí. Zajímavostí je, že sloupy se od sebe navzájem liší nejen materiálem ze kterého byly vyrobeny, ale především tím, že jde o sloupy, které byly původně umístěny v různých, již neexistujících chrámech. Jedním z nejimpozantnějších momentů celé návštěvy této stavby je pohled vzhůru, po celé délce trupu hlavní lodi se vine pozlacený strop s různými geometrickými obrazci a obrazy, jenž byl zhotoven na oslavu vítězství nad Tureckým loďstvem v roce 1571.

Naše další návštěva vede tentokrát k monumentu, jehož historie se naopak váže k moderní historii města. Poté, co opustíme schody vedoucí k basilice, vydáme se po Via de teatro Marcello, až k Plaza Venezia. Toto náměstí je pojmenováno po Palazzo Venezia, který krom toho, že byl první renesančním palácem zbudovaným v Římě pro papeže Pavla II., se v moderní historii těší poněkud smutnou historickou zkušeností, kdy zde z oken paláce promlouval „Duce“ tedy Benito Musssolini, v epoše poznamenané fašizmem v Italské historii. Na stejném samém náměstí, můžeme však spatřit ještě jeden symbol moderní historie Itálie, tedy alespoň s respektem k 19.-20. století. Celému náměstí dominuje Monument krále Vittoria Emanuella II., sjednotitele Itálie, navržený Sacconim. Tento monumentální pomník, prostoupený nacionálním cítěním je zasvěcen nejen sjednotiteli, tedy již zmíněnému králi Vittoriu Emanuellu II., ale pak především obecně Italské vojenské historii a všem synům Itálie, jež položili životy za svou zem. Součástí monumentu je i pomník s ostatky neznámého vojína z roku 1921. V útrobách stavby nalezneme i muzeum historie italské armády mapující její působení od počátků bojů za nezávislost, až do současného působení v Iráku a Afghánistánu v rámci NATO. Samotný pomník značně poměnil charakter okolí a to nejen svou velikostí, ale především napojením na Kapitolský vrch. Dominantní sochou rozkládající se v centru pomníku nad ostatky neznámého vojína je socha jezdce krále Vittoria Emanuella II., s reliefy pod sochou, obklopující ostatky reprezentují nejvýznamnější Italská města. Nad budovou se tyčí dvě sousoší v nadživotní velikosti, znázorňující čtyřspřeží motivované italským vítězstvím.

Nyní se od monumentu Vittoria Emanuella II. obrátíme a budeme pokračovat v naší cestě po Via del Imperiali, která se spolu s Via Alessandrina odtud vine směrem na jihovýchod. Tato cesta je lemována nástěnými freskami mapujícími vývoj římské říše od období králů, až po její rozdělení na Východní a Západní říši. Kromě nich jsou zde i umístněny i sochy Julia Cesara a Marca Aurelia. To však není vše co nabízí tato poměrně široká prostranství. Po obě ulice jsou odděleny archeologické nálezy, které se datují do období okolo sta let před a po Kristovy. Jednou z prvních a nejzachovanějších památek je Trajánovo fórum pojmenované po Římském císaři, který po dlouhých bojích porazil Dáky v Dácii a roku 105 našeho letopočtu toto území připojil k Římské říší. Po návratu pak na památné vítězství nechal vystavět Trajánův sloup, v jehož základech byly uloženy pozůstatky samotného císaře. Celý blok byl 19.stoletích restaurován a skládá se z 19 bloků, na těchto blocích jsou vytesány postavy, které se vinou ve spirále až k vrcholu a mají představovat vojenskou sílu, zvyky a umění Římanů i samotných Dáků. Po levé straně památníku se rozpíná Trajánův trh, jež se skládá z dobře zachovaného půlkruhového půdorysu budovy, která čítá tři patra a je obklopena mnohými menšími přistavenými „baráčky“ ve své horní části. Z několika dobrých důvodů tak připomíná tato budova spíše basiliku, nežli pozůstatky lidového tržiště.

Dalším forem je forum Julia Cesara, jehož stavba byla započata roku 42 před Kristem a dokončil ji až Cesarův nástupce Augustus. Jde o prvních takzvané “Imperiální fórum“, na němž je patrný odklon od republikánské prostšího slohu k monumentalitě Cesarových nástupců. Ústředním bodem je chrám Venuše Genetrix (z něhož se dochovaly jen tři sloupy a základy), se sochou zasvěcené rovněž Venuši. Celý komplex byl Cesarovými nástupci postupně doplňován. Mezi hlavní architekty této pozoruhodné přehlídky oslavy Římské velikosti patří Cesarův nástupce císař Augustus. Ten, poté co rozprášil jak proticesarovské povstání, tak i opozici proti své vlastní osobě, nechal zbudovat a zasvětit chrám Marsu, bohu války a otci všech Římanů. Z daného monumentálního chrámu se zachovala poměrně značná část především zadního traktu celého chrámu.

Posledním místem, které náš první blog také zakončí, je Forum císaře Nervy, jehož základy byly položeny ještě za císaře Domiciána, avšak dokončeno bylo až za jeho nástupce Nervy, zhruba okolo roku 97 našeho letopočtu. Na první pohled je zřejmé, že při konstrukci bylo pro úspěšné začlenění mezi již existující fóra velmi důležité užití prostoru. Chrám zasvěcený bohni Minerva stál v Římě až do roku 1606, kdy byl na příkaz papeže zbourán a jeho mramor byl použit na konstrukci Paulinovy fontány.

Naše další putování povede dále po Via del Imperiali a spočine v místech, kde se na poprvé seznámíme se stanicí metra v Italském provedení. Jde o jednu z mála stanic, která se nalézá v té opravdu nejstarší části Říma. Název této stanice který zní Colosseo a velmi jasně napoví, kde započneme náš druhý blog cesty po tomto fascinujícím městě. 

Text: Filip Štrobich

Foto: Filip Štrobich, Jan Lidmaňský a Jan Tichovský