Řím VIII. - Fontana di Trevi

Nicméně naší cestu započneme na Via del Corso, již několikrát zmiňované hlavní třídě Říma, jejíž název odkazuje k dostihovým závodům, které se zde až do konce 19. stol. pořádaly. V úseku, kde na Via del Corso z východu navazuje Largo Chigi, přibližně o tři ulice níže se na Via del Corso napojuje Via delle Muratte. Pokud budeme pokračovat touto ulicí, tak se přibližně po 100 metrech ocitneme na malém náměstí Piazza di Trevi, uprostřed dřívější obytné zástavby.

Na tomto malém náměstí se nám naskytne velmi nevšední pohled, který do jisté míry vystihuje samotnou podstatu Říma. I kdyby jste zde prožili celý svůj život, přesto byste se pravděpodobně každé ráno mohli probouzet do nevšedního rána, zpestřeného nějakým prožitkem, jež by Vám vždy přinesl nezapomenutelný zážitek. Již jen samotných prvních několik kroků, které Vás budou dělit od vstupu na náměstí Piazza di Trevi vám napoví, že nevstupujete jen tak na ledajaké náměstí. Hustší koncentrace turistů i samotných místních, stejně jako i pouličních prodejců, nechává tušit význam tohoto místa. Piazza di Trevi je místem, kde více než dobrou polovinu náměstí zaplňuje jeden ze symbolů města, spojený především s místem schůzek zamilovaných párů. Fontana di Trevi je jedním z nejpůsobivějších míst v Římě. Dokonalá harmonie a symetričnost díla na jedné straně, přímo atypický profil a především pak samotný základ fontány, jež tvoří budova, z níž fontána jako by vystupuje. To je Fontana di Trevi, s úctyhodnými rozměry 26 metrů na výšku a 16 metrů na šířku se honosí titulem největší barokní fontány Říma.

Fontána byla zbudována v 18.století, přesněji roku 1735, za působení papeže Klementa XII. Na její výzdobě se podílelo hned několik žáků Berniniho. Její výzdoba je inspirována motivem ze starověkého Říma, kdy císař Agrippa do Říma přivedl „Panenský pramen“. V prvním století po Kristu pak tento pramen po 4.století zásoboval mimo jiné i Agrippovy lázně. Ve srovnání se středověkem, kdy si Římané museli vodu obstarávat ze špinavých studní či samotného Tiberu, který sloužil také jako stoka, to byl jistý krok v před.

Podle legendy to byli císařovi vojáci, kteří na venkově hledali vodu někde v oblasti dnešní Via Collatina, když potkali dívku, pannu, která jim měla ukázat pramen čisté vody. Od té doby je tento pramen nazýván „Panenským pramenem“. Relief na pravé straně ve své spodní části fontány má symbolizovat právě tuto událost. Reliéf na její druhé levé straně znázorňuje Agrippu vysvětlující plán aquaductu Augustovi. V centrální části je umístněna socha boha vodstva na voze ve tvaru lastury tažená okřídlenými koňmi.

Jednou z prvních fontán, která byla zkonstruována již v 15.století na počest znovuobnovení aquaductu a jeho konečné fáze, jež musel pramen urazit na své cestě do Říma. Původně zde byla pouze kašna. Dnešní podoba tak sahá do první poloviny 17.století, tedy přesněji do roku 1629, kdy se papež Urban VIII. rozhodl pro poněkud reprezentativnější podobu a na jeho popud byla práce zadána Gianu Lorenzu Berninimu. Nicméně, po smrti papeže bylo od projektu přestavby upuštěno. Berniny navrhl přemístnění fontány, které spočívalo v postavení, které by směřovalo čelem ke Quarial Palace. Následné obnovení přestavby bylo již však zadáno Salvinimu, přesto fontana tak jak byla zbudována nese některé charakteristické rysy z původního Berniniho plánu. Po Berninim se ujal prací Nicola Salvini a to i přestože soutěž, která byla vypsána na dokončení nevyhrál a skončil až druhý. Samotné práce započaly v roce 1732 a fontána byla dokončena až v roce 1762, kdy po smrti Salviho, v roce 1751, byl dokončením stavby pověřen Giuseppe Pannini. Dokončení práce bylo symbolicky završeno usazením sochy Ókeana (boha vodstva) od Pietra Bracciniho.

O atmosféře celého místa jsem již hovořil a velkolepá stavba, umístněná na nevelkém náměstí, dokonale zaplňuje celý prostor sousouší, které je jako by umístněno na skále, vystupuje z budovy a působí tak neopakovatelným dojmem. Fontánu se rovněž vyplatí navštívit ve dne i v noci, protože hra světel a to jak denní, tak i umělé prosvícení fontány v nočních hodinách mění celkový zážitek z návštěvy této fontány. K atmosféře a tradici návštěvy tohoto místa patří ještě jedna věc a tím je legenda „o hodu mincí“. Dle legendy se hází tři mince, jež mají dopomoci k nalezení nové blízké osoby pro partnerský život a případně stvrzení manželstvím, či naopak rozvodem. V současnosti se však interpretace spíše kloní k jednomu přání, a to k opětovnému návratu do Říma. Pokud navštívíte toto místo a budete si chtít takto pojistit svůj opětovný návrat, měli byste ke kašně přistoupit zády a hodit minci vždy pravou rukou přes levé rameno. Tímto způsobem si, dle legendy, zajistíte návrat do Říma i případné splnění jednoho přání.

Pokud se vrátíme po stejné cestě, po které jsme zamířili z Via del Corso k fontáně a budeme pokračovat zpět na sever, po několika metrech narazíme na náměstí Piazza Colonna se sloupem císaře Marca Aurelia, na jehož počest senát vztyčil tento sloup a postavil chrám. Na vrcholu sloupu je umístněna bronzová socha císaře. Kromě tohoto sloupu můžeme na náměstí ještě spatřit Palazzo Chigi, sídlo italského premiéra. Z tohoto náměstí vede úzká ulice na náměstí Palazzo di Montecitorio, sídlo italského parlamentu, jež se stalo obvyklým místem demonstrací především odborových organizací. Pokud budete pokračovat od parlamentu směrem na jih, po několika ulicích se před námi objeví nejstarší chrám v Římě, Pantheon.

Text: Filip Štrobich

Foto: Filip Štrobich, Jan Lidmaňský a Jan Tichovský