Rusko: Omsk - Brána Sibiře

Když už bychom se vydali do Omsku, či jím pouze projížděli, existují prakticky pouze dvě varianty. Prvním je letecká, ale cestující touto formou se musí připravit na menší šok, jelikož zdejší letiště je i přes relativně vyšší standard místních služeb – na ruské poměry, relativně skromné. Malá hala mezinárodního airportu, jediný pás na přijíždějící zavazadla a všudypřítomný a ne zrovna přívětivý chlad. Ač je Omsk svou rozlohou prakticky stejně velký jako Praha a to i počtem obyvatel (2,2 milionu), je jeho kontakt se světem skutečně omezený a to nejen co se informovanosti týče. Druhou a pro naše putování i zajímavější variantou je přicestovat sem vlakem. Místní stanice Transsibiřské magistrály je od Moskvy vzdálena 2700 km, vzdálenost přímý vlak urazí za cca 42 hodin. A nutno dodat, že i při vší úctě k ruským městům není důvod kdekoliv cestu přerušovat. Jejich názvy nám příliš mnoho neřeknou a tak není divu, že Omsk získal přízvisko Brána Sibiře.

Stejně jako u většiny zdejších měst je i historie tohoto místa poněkud kratší, než by se mohlo zdát. Původní dřevěná pevnost, kterou zde v roce 1716 vybudovali na ochranu tehdejšího ruského impéria před vpády dobyvačných Kyrgyzů, byla základním kamenem města, jež si svůj věhlas získala až počátkem 20. století, jako Sibiřské Chicago. Na sklonku 18. stol. byl Omsk povýšen na město, původní tvrz byla obehnána zděnými hradbami, vzkvétal zde obchod a to především z důvodu výhodné pozice na soutoku veletoků Omsk a Irtyš. Město se tak stalo centrem Západní Sibiře - stepní oblastí na hranicích s územím Kazachstánu. Jak ruské impérium expandovalo dále na východ, upadal i význam města, které se tak stalo i domovem odpadlíků a vyděděnců, mj. i F. M. Dostojevského, který sem byl deportován po zrušeném trestu smrti, aby si zde odpykával trest nucených prací za proticarskou revoltu (okolo roku 1850). Doslova spásou pro region i město bylo připojení k Transsibiřské magistrále, která přinesla rozkvět především průmyslové oblasti. Stěhovalo se sem mnoho průmyslových závodů ze západního Ruska, otevíraly se konzuláty, obchodní ruch se opět rozeběhl. Město se stalo i významným sídlem monarchistů během Říjnové revoluce, kdy se zde utvořila prozatimní vláda „bílých“ v čele s admirálem Kolčakem, o kterém se zmiňujeme blíže v jednom z předchozích článků o Irkutsku. I Čeští legionáři zde zanechali svojí stopu, když vypomáhali bránit zlatý carský poklad před rudou armádou nastupujícího bolševického režimu. 

Po vzniku SSSR nastal přesun veškerých správních úřadů dále na východ – do Nikolajevska, později známého jako Novosibirsk, vzdáleného pouhých 7 hodin cesty vlakem. Omsk opět ztratil na větším významu a nastala typická meziměstská nevraživost, která panuje dodnes. Zvrat nastal v průběhu 2. sv. války, během níž se do Omsku přestěhovala významná část západoruské průmyslové výroby, která zde zůstala i po jejím konci. V 50. letech zde byl otevřen i komplex na zpracování ropy – který i dnes pod názvem Sibněft stále patří k nejvýznamnějším v celé zemi. 

Centrum města si zachovalo několik významnějších památek z konce 19. století, několik kostelů a vojenskou akademii. Nejhonosnějším bulvárem je Leninova třída, pyšnící se západním luxusem a obchody světových značek. Nachází se zde i typická česká hospůdka U Švejka, kam prý často chodí česká parta v čele s Jaromírem Jágrem, který zde hraje za hokejový Avantgard. Partnerským městem Omsku jsou mj. i Karlovy Vary... Omsk, jehož bohatství je založeno právě na ropném průmyslu, má i své stinné stránky, rozdíl bohatství a chudoby je zde stále patrný na každém kroku. Moderní centrum a zchátralé domky na předměstích, stará porůznu omlácená auta se stejně jako nové modely prohánějí po často zničených silnicích, všude je cítit mráz chudoby v kontrastu s pohádkovým bohatstvím.

Největším turistickým lákadlem města je bezesporu pravoslavná Katedrála nanebevzetí panny Marie, ležící uprostřed města, kde si mohou poutníci za necelých 10 rublů zapálit svíčku pro štěstí. 

Monstrózní veletok řeky Irtyš je také neopakovatelnou podívanou. V zimě neproniknutelný led, v létě pláže a opalování. Závěrem snad jen říct, že Omsk je především městem kontrastů, nového a starého, zchátralého a moderního, drahého a laciného, což platí především pro nákup mimořádně kvalitní vodky, ovšem je dobré si napřed odzkoušet, co kupujeme, jelikož jakost tohoto nápoje se skutečně mění s každým dolarem – pardon, rublem a na eura zde rovnou raději zapomeňte. Pro přesnost uvádím i přibližné ceny a to především za přepravu. Letenka z Prahy stojí cca 15 tisíc korun. Jízdenka na vlak z Moskvy cca 6 tisíc. Za jídlo v restauraci zaplatíte zhruba jako v Čechách, za pivo cca 30 Kč a za láhev dobré vodky okolo 90 Kč.

Pro úplnost přidávám i informace o podnebí, které je zde vskutku vrtošivé. Průměrná denní teplota činí pro červen +20 °C, pro zimní měsíce pak −19 °C. Často je však počasí extrémní a teploty dosahují až +40 °C v létě a -40 °C v zimě.

Text: Jan Chaloupka

Foto: Sibiryak , Petar Milošević 1  a  2 , Роман Краля