Rusko: Vladivostok - Na konci dlouhé cesty II.

Přirovnat Vladivostok k italské Neapoli, to už chce notnou dávku představivosti, ale když se podíváme na pár fotografií, tak přinejmenším zdálky není tato východní brána Sibiře typickým postsovětským městem, s šedými fasádami domů a nijak přívětivou atmosférou. Vladivostok měl vždy jakési výsadní postavení, vždy zde kvetl obchod, jelikož právě ten stál u zrodu této metropole na březích Amurského resp. Ussurijského zálivu. Ani dlouhá léta izolace nevymazala barvitý život, z takřka již stoletých bulvárů, lemovaných řadou historických budov, které v mnoha případech přeci jen nahlodal zub času, slaný vítr a nezájem sovětské garnitury o cokoliv starého, překonaného...

Velká část města leží na terasách a možná proto to přirovnání k Neapoli, avšak jeden z nejzásadnějších mužů SSSR, jakým byl Nikita Chruščov, neváhal Vladivostok přirovnat San Francisku. Mohutný záliv, nazývaný též Zlatý roh a ne nepodobný s tureckým Istambulem, dnes překlenuje monumentální visutý most, jehož podoba s Golden Gate Bridge také není čistě náhodná. 

1. srpna 2012 se pro veřejnou dopravu otevřela více než 3 kilometrová spojnice mezi Východním Bosporem a ostrovem Russkij. Mamutí stavbařský projekt se tak může pyšnit přízviskem nejdelšího závěsného mostu světa. Délka nosného pole je 1104 metrů. Výška pilířů je 321 metrů, čímž se dostává na druhé místo za jihofrancouzským dálničním viaduktem Millau (343 metrů). Celá stavba pak stála 21 miliard korun, avšak Rusko věří v brzkou návratnost celé investice.  

Co dělat, když už jsme jednou ve městě, které historickými památkami až tak neoplývá. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v jednom z vůbec největším vojenských přístavů světa, plném bojových plavidel všech tonáží, určení i typů, je jistě dobré věnovat první kroky právě dění okolo doků. Vojenské muzeum a jeho největší atrakce - zrekonstruovaná ponorka S-56 "Stalinec", jsou dozajista dobrým odrazovým můstkem pro váš průzkum. rozhodně by jste neměli vynechat cestu na některý z okolních terasovitých vrchů, ze kterých je nádherný výhled na celou zátoku i Zlatý roh.

Cestovatelé se shodují, že Vladivostok je tak trochu jiné ruské město. Ač na dálném východě, tak přeci jen jakoby sem zavál duch západu. Moderní výškové stavby, směsice současné architektury s prvky luxus se vkusně doplňují historické budovy a i večer je zde cítit pro Rusko tolik nezvyklou pohodu a snad i bezpečí. Problémy povětšinou nastanou až při nutnosti řešit případná víza, letenky či jízdenky do okolních zemí, resp. nedaleké Číny. Při komunikaci s místními úřady se naplno vrátíme do ruské byrokratické reality. Na vše tu mají dost času, jeden neudělá krok bez druhého a na vše je potřeba mnoho papírování. O Ochotě se také příliš mluvit nedá. Jeden problém za všechny: Potřebujete víza, např. do Číny, ale ty Vám nevydají, pakliže nemáte platnou jízdenku či letenku...a asi tušíte, co je potřeba k získání letenky..ano jsou to platná víza. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Deníky cestovatelů se jen hemží takovýmito situacemi, které vyžadují buď notnou dávku drzosti nebo odvahy, štěstí a trpělivosti. Co naplat, přes všechnu tu parádu jsme pořád v Rusku...    

text: Jan Chaloupka

foto: Wikipedia Commons:Владимир К., AdmiralHood, Б. Александрович