Severní Korea: Postorwellovský stát I.
Pchjongjang je hlavním městem Korejské lidově demokratické republiky a jako každý stát, který má v názvu přídavné jméno demokratický, ani Severní Korea demokratická není. Tento stát je jedním z posledních přežívajících komunistických režimů, který byl uměle vytvořen v roce 1948 po tom, co Spojené státy a Sovětský svaz rozdělily Korejský poloostrov podél 38. rovnoběžky. Na začátku 50. let (1950-1953) proběhla korejská válka, první velký konflikt studené války, jenž byl zahájen vojenskou invazí Severní Koreje, která chtěla pohltit jižní část poloostrova. Neúspěšně.
Přesto, že poslední boje utichly před více než půl stoletím, země válkou žije dodnes jako by se stala včera. Oficiální historie klade vinu za konflikt přirozeně Spojeným státům, svému úhlavnímu nepříteli. Mírná pochybnost stačí Severokorejci k tomu, aby se dostal do vážných problémů. Ač to zní až absurdně, systém, který vláda vybudovala, vytváří představu konstantní paranoie. Obyvatelé jsou totiž organizováni do tzv. inminbanů. Jsou to skupiny o přibližně dvaceti rodinách, jejichž úkolem je zaznamenávat si o sobě informace. Voleným vůdcem těchto mikrokomunit bývá většinou žena ve středním věku, jejíž funkcí je nahlašování čehokoliv podezřelého vyšším orgánům.
V tomto režimu, jehož pilíře tvoří armáda, silná propaganda a dynastie Kimů, žije přibližně 22 milionů obyvatel. Vláda často zkresluje různé statistické údaje, proto je nutné na ně hledět s rezervou. Zemi devastuje hladomor a humanitární pomoc, která se sem dostane je zcela nepochybně rozkradena důstojníky a vysoce postavenými komunisty dříve, než se dostane ke svým adresátům. Přitom ještě do začátku 90. let nebyla realita až tak temná. KLDR držel při životě Sovětský svaz. S jeho pádem počal rychlý úpadek země, jejíž hospodářství bylo z velké části založeno na exportu surovin – zavíraly se závody, doly, vypadávala elektřina a začalo docházet k velkému nedostatku potravin.
Pchjongjang leží na řece Taedong v jižní části země a podle oficiálních statistik hlavní město obývá 3,2 milionu obyvatel. Pokud se podíváte na noční mapu Korejského poloostrova, podle jediné svítící tečky uvnitř hranic KLDR snadno poznáte, kde město leží.
Pchjongjang je centrem státu. Nacházejí se zde všechny nejdůležitější administrativní budovy a nejlepší školy v zemi, což znamená, že ambice drtivé většiny Severokorejců se upínají právě k hlavnímu městu. Je těžké se sem dostat a některé skupiny obyvatel to mají vyloženě zakázáno. Severní Korea totiž převzala konfuciánský kastovní systém. Nejvýše, pochopitelně za zesnulým Kim Ir Senem a jeho rodinou, stojí „jádro“, pod ní je „váhající třída“ a nejníže je tzv. nepřátelská třída. Do ní patří například ženské společnice podobné japonským gejšám, věštci nebo šamani. Vertikální sociální mobilita je téměř nemožná, protože veškeré hříchy rodičů vůči režimu se dědí.
Krom toho, že nižší třídy byly bedlivě sledovány svými sousedy, nemohly bydlet ani v oblastech na jihu, kde je teplejší klima a půda vhodnější pro zemědělství. Pchjongjang je tak „výkladní skříní“ se známými pohledy na široké bulváry, po kterých jede osamělé auto nebo na odlidštěné monumenty oslavující Kimovu dynastii. V dalším díle se podíváme na to, co KLDR považuje za své architektonické chlouby.
Text: Maxim Kucer
Foto: Wikipedia.org - NASA, Mimura, Kok Leng Yeo, Presidential Press and Information Office, Túrelio
Diskuze u článku (0) |