Skandinávie 2012 IV. - Sarek 1

Dočetli jsme se, že NP Sarek se ani zdaleka nevyznačuje dobrým počasím. To jsme si měli brzy vyzkoušet na vlastní kůži.

Když jsme se tedy navrátili z kratičkého treku po národním parku Skuleskogen, dostalo se na pořad dne vyzvednutí našeho posledního účastníka, Zuzky, na letišti v Luleå, a odjezd do výchozího místa k návštěvě Sareku.

Než jsme Zuzku vyzvedli, našli jsme si místečko na pláži, kde jsme se utábořili, uvařili a vykoupali. Když jsme pak Zuzku vyzvedli, najedli jsme se a šli spát. Ráno nám trvalo až nepatřičně dlouhou dobu, než jsme se vykodrcali na cestu. Autem jsme kousek před městem Jokkmokk přejeli severní polární kruh. Hned jak se tak stalo, začali jsme polemizovat, zda by nebylo fajn zastavit se na něm na chvíli a poobědvat. Nakonec tato myšlenka vyhrála a tak jsme se otočili a vrátili se na polární kruh zpátky. Tady Zuzka vytáhla české řízky, které přivezla z Prahy, a které nám přišly vhod. Chvíli jsme poseděli, popovídali, a vyfotili si laponskou vlajku, která tu plápolala ve větru, načež jsme nasedli do auta a již potřetí toho dne překročili polární kruh.

Projeli jsme Jokkmokk, největší město v oblasti, a pokračovali dál na severozápad, do Kvikkjokku. Cestou nám ubíhala před očima nádherná krajina, plná lesů, jezer a hor. Napadlo mě, že by určitě stálo za to vyrazit přímo do této oblasti, utábořit se na nějakou dobu na pěkném místě u jezera a jen tak vegetovat. Chytat ryby, sbírat borůvky, chodit na výlety. Splynout s přírodou.

Teď jsme ale jeli vstříc národnímu parku Sarek. Parkoviště v Kvikkjokku, na samém konci cesty, je výchozím bodem, odkud se do Sareku odchází. Vede tudy známá severská cesta Kungsleden, která se táhne po délce přibližně 440 km od národního parku Abisko na severu až po Hemavan na jihu. I my jsme plánovali projít se kousek po této cestě s ideou, jakmile to půjde, odbočit a vydat se necestou hlouběji do Sareku.

Jakmile jsme tedy dorazili na ono parkoviště, vyházeli jsme téměř všechny naše věci z auta a počali se balit na cestu. Balení jsme dokončili až za drahnou chvíli, a než jsme ještě naplnili naše vaky přefiltrovanou vodou z řeky Gamajohka, nachýlilo se už k poměrně pokročilé denní hodině. Šlapání po Královské cestě Kungsleden jsme tedy toho dne věnovali už jen pouhé následující dvě hodiny. Poté jsme začali hledat místo k utáboření, což bylo poměrně snadné, jelikož takových míst, využívaných hojně turisty, bylo vskutku dost. Ještě než jsme stihli uvařit večeři, začalo trochu krápat, a když jsme lezli do stanů, abychom se uložili ke spánku, lilo jako z konve. Doufali jsme, že další den bude vypadat lépe.

Text/foto: Kristýna Bartůňková