Skandinávie 2012 V. - Sarek 2

Když jsme se ale probudili, pršelo tak, že se nám ani nechtělo vylézat ze stanu. Přesto jsme se přemluvili, sbalili si saky paky a vyrazili na cestu. Déšť naštěstí nebyl nikterak silný a chvílemi ustával, takže jít se dalo docela dobře.

Prostředí, kterým jsme procházeli, bylo krásné, jen cesta byla, vzhledem k podmáčenému terénu, mokrým kamenům a kořenům méně příjemná. Terén byl poněkud monotónní, ale brzy se nám odkryl pohled na nádherná modravá jezera s horami v pozadí, který upoutal naší pozornost. Na některých vrcholech ležel sníh. Zkonstatovali jsme, že si připadáme, jako bychom byli na Aljašce nebo v kanadském Yukonu. U cesty rostla spousta hub, hlavně křemenáčů. U nás bychom u pěšiny neviděli ani houbičku, tady je však nikdo nesbírá.

Před šestou hodinou jsme dorazili k velkému srubu. Stále pršelo a bylo nevlídno a tak jsme se se Zuzkou vydaly na průzkum. Zjistily jsme, že ve srubu je jedna místnost volná, je tam sucho a teplo. Nastěhovali jsme se tedy dovnitř v domnění, že je přenocování zdarma tak, jak tomu bylo ve srubech v NP Skuleskogen. Když jsme se vysvlékli z mokrého ošacení a udělali si pohodlí, začal nám být podezřelý komfort, který srub poskytoval. Byl tu i plyn na vaření. Optali jsme se tedy německých spolubydlících a oni nám potvrdili naše obavy. Za pobyt ve srubu se muselo zaplatit. Kdybychom byli členy organizace Svenska Turistföreninge (STF), platili bychom „pouze“ 260 SEK. My jsme ale členy nebyli, a proto jsme museli připlatit. Jedna noc nás tak stála celých 390 SEK, což je, přepočteno na českou měnu, 1200 Kč! Jako bychom přebývali v poměrně luxusním hotelu. Když už jsme ale byli  zabydleni a venku panovalo takové psí počasí, smířili jsme se s vysokou cenou a užívali si pohodlí.

Když nás správce srubu kasíroval, ptal se, odkud že to přicházíme, a když jsme mu prozradili naši rodnou zemi, zaradoval se a poznamenal, že jeho partnerka je Češka. Po chvíli za námi Magdu poslal a my se od ní dozvěděli řadu zajímavých informací. Například to, že letošní léto bylo extrémně suché a že až do minulého týdne tady, v Sareku, jež je synonymem pro špatné počasí, bylo krásně a slunečno. Že zima se protáhla a asi proto je v oblasti teď velmi málo komárů. Probrali jsme s ní nad mapou naši plánovanou cestu. Magda pochválila náš výběr a dala nám nějaké rady, které nám měly cestu zkrátit. Prozradila nám totiž, kudy vedou turistům utajené cesty, kterými chodí Sámové. Na Sámy neboli Laponce však poměrně dost nadávala. Její kritika se týkala především jejich nepořádnosti, jelikož přírodní sámský národ prý po horách zanechává PET lahve a další odpadky. Zkrátka, jejich vztah k přírodě už není to, co býval. Přitom má od vlády poměrně významná privilegia, například rybolov bez licence nebo povolené vodění psů do národního parku, které je pro ostatní návštěvníky parku zakázáno.

Ráno jsme se probudili v luxusní postýlce, ovšem opět do deštivého dne. Dávali jsme si proto poměrně načas, než jsme vyrazili, nakonec jsme však naše batohy na záda nahodili a vydali se vstříc Sareku…

Text/foto: Kristýna Bartůňková