Kdybych se ve Skotsku mohl vrátit jen na jediné místo, bude to buď odlehlý a opuštěný hornatý ostrov Harriss, nebo právem proslavený Skye. a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc vítězí Skye.
Kdybych se ve Skotsku mohl vrátit jen na jediné místo, bude to buď odlehlý a opuštěný hornatý ostrov Harriss, nebo právem proslavený Skye. a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc vítězí Skye.

Skye nabízí na malé ploše snad krom lesů vše, za čím lidé do Skotska jezdí. Nádherné hory a dramatické přírodní scenerie, vodopády, útesy, vřesoviště, neuvěřitelně zelené louky, palírny whisky, rybárny, krásné písčité pláže, jezera, oceán i sportovní vyžití.
Ráno jsem vstal opět do hustého deště a po pravdě se mi na motorku vůbec nechtělo. Nakonec jsem ale ani trochu nelitoval, že jsem vyrazil. z městečka Kyleakin u mostu na pevninu jsem se snídaňovou zastávkou v Portree vyrazil rovnou k mému největšímu cíli toho dne – skalnímu útvaru The Quiraing.
Motorku jsem zaparkoval na rozbláceném parkovišti a za neustálého deště vyrazil stezkou pod hřebenem. s každým krokem jsem do bot nabíral litry vody, tekla úplně všude. v ten moment mi to ale nevadilo. Majestátní krásu místa lze totiž jen těžko popsat. Tráva tu díky ohromné vlhkosti a náročným podmínkám získala snad nejzelenější barvu, co si vůbec dovedete představit. ze skal The Quiraing, které každou chvíli úplně zahalí těžké šedé mraky, mnoha proudy prudce stéká a padá voda a v dálce se rýsuje linie členitého pobřeží.
Najednou se zvedá prudký vítr a postupně odfoukává těžké mraky. Vrcholovou stezku už jsem opustil, sjel o kus níž pod skály a nahoru už se mi vracet nechce. Přesto se mi naskýtá nádherná podívaná. Celou krajinu postupně osvětluje polední slunce a zase se střídá se šedými mraky. Paprsky občas dopadnou i na útvary The Quiraing a mrzí mě, že v tak silném větru nemá cenu ani se pokoušet vzlétnout s dronem.
Vítr se mě sice při další cestě každou chvíli snažil shodit z motorky, posilněn hřejivým slunkem jsem ale naštěstí bezpečně dorazil k dalšímu místu, které by byl hřích vynechat. Vodopády Mealt Falls padají z vysokého skalnatého útesu rovnou do oceánu a ani mi nevadilo, že si na ně kvůli zablokovanému a částečně zaplavenému parkovišti musím vystát frontu.
Za zastávku stojí i vodopády Lealt Falls jen o kousek dál na jih. po prudkém dešti byly o to majestátnější. Co jim chybělo na výšce, dohnala síla a hukot ohromného proudu vody.
Na Skye bych rád zůstal mnohem déle, bohužel mě ale tlačil čas, a tak jsem vyrazil na poslední část cesty Skotskem, o které se dočtete v posledním dílu seriálu.
GPS: