Skotsko: Orkneje – čarovné ostrovy severu IV.
Což jsou navršené kamenné a betonové zátarasy přes moře. Původně sloužily jako ochrana zátoky Scapa Flow proti Němcům během druhé světové války. V dnešní době vede po jejich vršku příjemná asfaltová silnice a bariéry jsou proto využívané k běžné dopravě.
První ostrůvek, přes který jsme projížděli směrem na jih byl Lamb Holm s rozlohou pouhých 40 hektarů. Prakticky jediné, co jsme na něm našli, byla italská kaple z 20. století. Postavili ji tam váleční zajatci, kteří zároveň pracovali na stavbě Churchillových bariér. Průčelí kaple se nese v neorenesančním duchu, avšak pohled z boku prozradí, jak moc byl rozpočet na stavbu omezený. Dala by se nazvat plechovou půlválcovitou stavbou hangárovitého typu.
Na dohled od kaple už byl druhý přejezd přes bariéry a jelikož mě při prvním setkání okouzlila průzračná voda zátoky v těsné blízkosti silnice, rozhodla jsem se, že si vše tentokrát nafotím. Stáhli jsme okénko u auta a já čekala s prstem na spoušti na ten správný moment. V záběru však byla namísto zátoky pouze vysoká betonová zeď a než mi stihlo dojít, za jakým účelem tu vlastně stojí, bylo pozdě. Přihnala se obrovská vlna a zmáčela každý čtvereční centimetr. Její silou se náš vůz ocitl na pár sekund v protisměru. Naštěstí jsme měli pohotového řidiče a nikomu se nic nestalo. V bezpečí za bariérou jsme šli zmáchaní obhlédnout škody a s úlevou zjistili, že kromě utrženého stěrače a mořskou vodou dochucené oříškové čokolády, bylo vše, jak mělo být, leč trochu vlhčí.
Za nedlouho náš jeep uháněl na nejjižnější část ostrova South Ronaldsay, odkud prý je možné za pěkného počasí dohlédnout až na skotskou pevninu. Zajímalo by mě, kolikrát ročně se takováto událost asi děje. My jsme tento cíp navštívili především kvůli další hrobce. Její název Tomb of Eagles – Hrobka Orlů se odvodil z rituálu, který zdejší kultura používala při pohřbívání. Zemřelého ponechali na skalním výběžku, dokud orli dostatečně neočistili jeho kosti od masa a teprve po té je uložili do hrobky. Navíc byly orlí ostatky nalezeny uvnitř spolu s lidskými. Další zajímavostí je, že kosti byly uloženy do čtyř komor a v každé z nich se nacházela jiná část lidského těla. Celý postup je zcela ojedinělý, není tedy divu, že farmář, který hrobku v sedmdesátých letech náhodně objevil na svých pastvinách, byl velice překvapený. Nález však podnítil jeho novou životní vášeň – archeologii. Díky jeho snahám dnes nedaleko hrobky stojí jedno z nejpropracovanějších návštěvnických center, kde jsme dostali jedinečnou možnost držet ve vlastních rukou poklady z hrobky staré asi 5.000 let!
Nakonec nás jsme se vydali na východní poloostrov Deerness na Mainlandu. Hlavním lákadlem byla původní mořská jeskyně Gloup, jejíž strop se před tisíci lety propadl. Výsledkem se stala nepříliš široká, ale přes dvacet metrů dlouhá a hluboká propast, ve které se slaná voda převalovala tak mocně, že se zcela přeměnila na nadýchané pěnové mraky.
Stezka pokračovala podél pobřeží, takže jsme po celou cestu měli překrásné výhledy na rozbouřené moře, tříštící se o vysoké útesy. Za tuto podívanou jsme ale museli snášet prudké nárazy severského větru, před kterým nebylo kam se schovat. Horký čaj v termosce jsme doplňovali skotskou whisky, která se nám jako lék proti zimě velmi osvědčila :). Úspěšně jsme se dostali průrvou ve skalním masivu na úroveň moře. Pro zvuky burácejícího moře nebylo slyšet vlastního slova a tak jsme se v tichosti kochali nespoutanou přírodou.
Abychom se dostali k rozbořenému kostelu, o kterém jsme se dozvěděli, že býval poutním místem, museli jsme pokračovat po úzké, strmé cestičce při samém okraji útesu. Ruiny kostela nám v nehostinném prostředí poskytli alespoň na malou chvíli skromnou ochranu před silným větrem a také malé překvapení. Objevili jsme vyhloubený důlek v jednom kameni a v něm nejrůznější mince ze všech koutů světa. Z koroze na některých kusech se dalo vyvodit, že zde leží už pěkně dlouho. Pár jsme jich přidali do sbírky a zanedlouho jsme se již zakuklení v zimních bundách vraceli opět podél řetězového chodníku zpět k autu.
O pár hodin později na nás čekal trajekt. Naštěstí se moře docela zklidnilo a možná také pomohla skotská na zahřátí, každopádně zpáteční plavba byla poměrně příjemná. O to víc, že v momentě nalodění se poprvé roztrhali mraky a okolní krajinu zalil sluneční svit. Překrásný dárek na rozloučenou!
Text/foto: Lucie Mařasová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek