Skotsko: Země vřesu, jezer a ovcí III.

Díky další velmi hodné paní se teď nacházím přímo u Standing Stones of Stenness – zhruba 5000 let staré megalitické stavby. Pomalu přestává pršet a chvílemi dokonce vysvitne i slunce. Zima je ovšem pořád. Mezi kameny se vesele procházejí ovce a očividně jim vůbec nevadí, že přímo kolem nich pobíhá několik turistů s fotoaparáty a kamerami.

Noha mne sice stále bolí, ale trčet u silnice se mi moc nechce, takže pěšky pokračuji k Ring of Brodgar. Kupodivu ani nemusím jít po asfaltu – podél silnice vede stezka pro pěší. Přecházím přes rozkvetlou louku a dostávám se k jedné z nejúchvatnějších staveb ve Skotsku. Nemohu uvěřit, že pravěcí obyvatelé byli schopni něco tak obrovského vytvořit. V téměř dokonalém kruhu zde stojí několik desítek kamenů, většina z nich odolala síle času. Stoupám na malý pahorek vedle kruhu, odkud se mi otvírá vskutku nezapomenutelný pohled. Pode mnou se mezi kameny prochází lidé v pláštěnkách, na obou stranách se rozprostírá tmavě modrá vodní plocha a v pozadí se zdvihají zelené pahorky, dotýkající se tmavě šedé masy mraků. Lituji, že pohled bohužel nelze zachytit fotoaparátem. V mých vzpomínkách asi ale zůstane uchován na velmi dlouhou dobu.

Chodit zpět pěšky by, vzhledem ke stavu mé nohy, nebyl nejlepší nápad. Zdá se, že auta tu občas jezdí. Ovšem plná. Nebo špatným směrem. Další pokus a – opět nic. Asi opravdu raději půjdu po svých zpět k hlavní silnici. Po zhruba stech metrech chůze mi naštěstí zastavuje místní rybář, který sice jede jinam, než potřebuji, k hlavní silnici mě ale ochotně odváží. Tam už to jde rychle. Další z rybářů, kterých je na Orknejích opravdu požehnaně, mne veze až do hlavního města souostroví, Kirkwallu. Rychlá prohlídka katedrály, svačina, trocha odpočinku a pokračuji dál. Problém je ovšem v tom, že nejezdí téměř žádná auta...

Text/foto: Matouš Vinš