Španělsko, Andalusie - výlet za romantikou II.

Ti, kteří v Alhambře bydleli, jsou už dávno pryč, ale jejich dům dýchá dál touhou po kráse, lásce a blaženosti. Zůstal a zůstane živým, protože v sobě zhmotnil lidský sen. Toulám se v zahradách plných kvetoucích keřů, palem, cypřišů a pomerančovníků... Narcisy se sklánějí ke svému obrazu na hladině jezírka a voda jim otvírá bělostné květy leknínů.

Přecházím na nádvoří paláce Karla V. po snovém přeludu, odhmotnělé architektuře Maurů, narážím na ohromný zděný čtverec. Tuny hmoty, masu šedého zdiva... Oficiální evropská architektura zhmotňovala nadosobní ideu. Chrám jako symbol boží všemohoucnosti, palác - majestát vládce, veřejná budova - autorita a nadřazenost občanovi. Naproti tomu maurská architektura je stvořena k obrazu člověka, jeho velikosti a touze. Je rozdrobena do detailů, které se spojují a prolínají. Neopovrhuje monumentalitou, ale neohromuje, nedrtí. Povznáší. Umění tu bylo pro člověka, pro život, zdobilo ho a zpříjemňovalo.

Nemůžu se dočkat návštěvy Generalife, sídla granadských sultánů. Voda je jeho hlavním stavebním materiálem. Zurčí jako praménky, fontánky tryskají k obloze a voda skotačí v kaskádách. Zahrada je dalším krásným místem tohoto letního paláce. Je tvořena cypřiši, citrusy, myrtou, granátovníky, oleandry, buxusy, růžemi a mnoha divukrásnými květinami. Procházím záhony a pavilony, visutými terasami a pěšinkami v nevelké ploše na strmém svahu…

Po prohlídce se vydávám z kopce dolů přes park do centra a fotím si Alhambru zezdola, jak se pyšně vypíná nad městem. Směřuji k Albacínu na Mirador neboli vyhlídku, odkud jsou ty nejkrásnější fotky. Tady hrají tři mladíci na kytary a jsou snad i lepší než Paco de Lucía. Strhující rytmy kytary nenechají nikoho chladným...

Pokračuji ke slavné renesanční katedrále, která má gotické základy. Je dílem malíře a architekta Alonsa Cana, který je uvnitř také pohřben. Nejnavštěvovanější je Královská kaple, kde spočívá Ferdinand Aragonský se svou ženou Isabelou Kastilskou. Jsou zde vystaveny i šperky, které dala Isabela do zástavy, aby mohla financovat Kolumbovu výpravu. Ferdinand - pravý bojovník a vítěz nad Maury. Isabela - spoluvládkyně, manželka, starostlivá hospodyně své země, statečná a moudrá žena.

Katedrála měla předčít Alhambru, aby poutníci přicházeli užasnout nad katolickým velechrámem a nad velikostí a mocí církve. Přesto většina z nich chtěla spatřit orientální palác pohanů, který hravě překonává katedrálu utopenou ve městě.

Pokračování příště...

Text a foto: Sylvie Halouzková