Španělsko, Andalusie - výlet za romantikou III.

Málaga je moderní rušné město s velkým přístavem, ale tryská z něj i dlouhá historie... Mají tu hrad z 10. století, který postavili Maurové. Obdivuji krásnou katedrálu a nenechám si ujít ani Picassovo muzeum (Museo Picasso Málaga). a teď už mířím směrem na Córdobu. Nemohla jsem se vymotat z centra, ale nakonec se mi to přece jen podařilo…

Córdoba bývala hlavním městem maurské Andalusie. Bylo zde centrum umění a vzdělanosti. Připomíná mi marocký Meknés s krásnými hradbami a zurčící vodou protékající kanály podél zdí. Přešla jsem přes římský most (Puente Romano), tedy starý maurský most postavený na římských základech. Procházím až k mohutné věži Torre de la Calahorra. Odtud je krásný výhled na opevněnou Córdobu a na zbytky Alcázaru, kde byl palác chalífů. Naproti němu je chrám a zvonice, to musí být ona krásná Mezquita-catedral (mešita-katedrála), cíl mé pouti.

Za vlády umajjovských emírů a chalífů přitahovala córdobská mešita poutníky z dalekých islámských zemí. Musela předčít všechny ostatní, tak si to přál Abdarrahmán, a tak se taky stalo. Byla postavena na břehu velké řeky al-Vádí al Kabír, dnes zvané Guadalquivir. na tomto místě stávaly svatyně odjakživa.

Začala se stavět r. 785. Materiál se bral odevšad, dokonce i z bývalých chrámů a staveb z antických ruin Středomoří. na helénský sloup byla posazena byzantská hlavice, ale to nevadilo. Abdarrahmán zemřel tři roky po započetí stavby. Tu dokončil až jeho syn Hišám I. r. 793. Arabská architektura čerpala ze syrské, perské, byzantské, římské i vizigótské. Ale vlastním tvořivým přínosem nabyla osobité a výrazné podoby.

Vstupuji vnitřní mostní branou, kde je na sloupu archanděl Rafael, patron města. a už jsem u Brány odpuštění (Puerta del Perdon) - mudejarské směsice arabského a křesťanského umění. a ocitám se na Pomerančovém dvoře (Patio de Naranjas). Uprostřed je velká studna očištění. Obdivuji zkamenělý les mramorových, jaspisových a porfyrových kmenů, takový zakletý palmový háj. Hladké sloupy se v koruně větví do dvou pater oblouků jako palmové ratolesti...

Prostor mešity se nepne do výše. Jeho nadlidskost spočívá v neobvyklé rozlehlosti sloupové haly a nedohlednosti průhledů všemi směry. Pohled ani duch se nemůžou rozlétnout do výšek, do volného prostranství. Cítíte, že jste součástí složité spleti, zapleteni do tkáně, ze které je utkáno nekonečno...

V 16. století, hned po dobytí Córdoby Ferdinandem III., byla do původně středověké mešity vestavěna katedrála zasvěcená Neposkvrněnému početí Panny Marie.

Pokračování příště...

Text a foto: Sylvie Halouzková